RECENZE: Sex, lži, intriky a humor. V Metropolitní vládne Agrippina
Agrippina patří k Händelovým raným operám, poprvé zazněla roku 1710, a zastupuje žánr někde na pomezí vážného a komického vyznění. Dnešní terminologií by se dala označit za satirickou tragikomedii parodující nezřízenou touhu po vládě. Tak účinkovala už v době svého vzniku, kdy se jí bavilo benátské publikum, a tak účinkuje i dnes. Samozřejmě i díky spoustě energické i jímavé hudby.
Georg Friedrich Händel: AgrippinaDirigent: Harry Bicket Režie: Sir David McVicar Přímý přenos z Metropolitní opery, Cinestar Anděl Praha, 29. února 2020 |
Vystupují v ní ambiciózní muži, nicméně otěže třímají ženy. Především Agrippina, manželka císaře Claudia, která se snaží pomocí intrik a lží „urvat“ trůn pro svého syna z dřívějšího svazku Nera, a Poppea, která (na rozdíl od zpracování Claudia Monterverdiho v Korunovaci Poppey) se zde intrikovat a využívat svůj šarm teprve učí, ovšem úspěšně. Jistě, historické předobrazy obou žen na své ambice krutě doplatily, ale to už je jiná kapitola.
Inscenace britského režiséra David McVicara už je postarší, poprvé se objevila roku 2000 v Bruselu, ale možná právě proto je tak svěží, invenční, vtipná a dělající dojem, že režisér si s ní (tehdy ještě) dal práci. McVicar, jehož mnohé jiné produkce z posledních let působí rutinně a bez fantazie, nepřekračuje hranici směrem k plytké frašce, každou scénu a árii ztvárňuje téměř choreograficky jako svého druhu klip, ale do hudby a tak, aby výsledek účinkoval ne jako legrace na „první dobrou“, nýbrž jistou sofistikovaností.
Pak vůbec nevadí, že postavy mají soudobé kostýmy a vojenské uniformy. V imaginárním světě, v němž starověcí hrdinové sestupují z kamenných podstavců do naší doby, si prostě všichni žijí vlastní životy, do nichž zatahují i diváky. A je velká zásluha zpěváků, respektive herců, že dělají takříkajíc humor s vážnou tváří tak trochu ve stylu Monty Pythonů, s osvobozujícím nadhledem a intelektem.
Pod škraboškou vznešenosti
Každá figurka je přesně obsazená, vypiplaná a má svůj citový svět. Agrippina, již hraje mezzosopranistka Joyce DiDonato, jde jako lvice za svým cílem, to znamená dostat syna na trůn, ale svou vášeň a potměšilost halí pod škrabošku vznešenosti a důstojnosti. Zpívá naprosto brilantně, její hlas i přes reproduktory doslova září, každá notička je zřetelná. Mezzosopranistka Kate Lindsey v úloze mladičkého Nera nejenže part bezvadně zazpívala, ale co do pohybové pružnosti podala téměř sportovní výkon, její svíjející se potetovaný mladíček je trochu politováníhodný dětinský klacek, ale taky pošuk, který vyvolává strach, protože to očividně nemá v hlavě v pořádku.
Císaře Claudia (pamětníci si možná vzpomenou na televizní seriál Já, Claudius) u Händela zpívá basista, což samo o sobě zavání nadsázkou. Matthew Rose je úsměvný, leč nadutý hromotluk s brýlemi, který hraje golf a před Poppeou předvádí pánský striptýz – ano, to není tak neobvyklá režijní pomůcka, ale málokdy je kroucení s kšandami a padání kalhot opravdu vtipné. Tentokrát bylo.
A pak je tu vojevůdce Ottone, jenž miluje Poppeu, ale který vlastně vůbec nepřipomíná hrdinu. Už proto, že ho zpívá kontratenorista pomenšího vzrůstu Iestyn Davies, jenž působí spíš jako klidný gentleman a citlivý intelektuál. Když zpívá v souladu s libretem o půvabných pramíncích, vlnících se v trávě zahrady a přitom si nalévá do sklenice v baru, je to transfer v čase a prostoru, jenž vůbec není banální, ale prostě neodolatelný. I tato figura má ovšem své ego – dělá si selfíčko s trůnem (chytrý telefon byl zjevně doplněn pro nynější adaptaci původní inscenace). Svou velkou árii v závěru první dějství, kdy se od něj jakožto od domnělého zrádce všichni odvracejí, Davies tak procítil, že doslova „zastavil show“.
Poppeu zpívala v MET debutující Brenda Rae jako rozpustilou mladou dámu, která sice miluje Ottona, ale moc ji láká čím dál víc. Trefně jsou obsazeny i postavy dvou dvořanů, jež Agrippina zatahuje do svých úkladů. Barytonista Duncan Rock je domýšlivý voják Pallante, kontratenorista Nicholas Tamagna pak obrýlený úředníček se začesanou pleší jménem Narciso, jenž si poté, co mu Agrippina položí ruku do klína, musí kritická místa zakrývat časopisem. A pokud se přes reproduktory dalo soudit, ani tyto pěvecké výkony nezaostávaly za herectvím.
Co chybělo do sta procent? Je tu pár otázek, které by se ovšem daly zodpovědět jen mezi divadelním obecenstvem. Třeba jak v reálu působila scénografie evokující panteon a zda nemohla být vtipněji zapojena do hry. Zda některé nápady, třeba televizní štáb pronásledující celebrity, neměly být důkladněji rozvedeny. Zda zvláště kontratenoristy bylo v obřím prostoru Metropolitní opery slyšet. A jak vlastně zněl orchestr, který vedl specialista na starou hudbu Harry Bicket. Nicméně z hlediště kina je tato inscenace hodně povedeným kouskem.
Tipy z televizního programu
Recenze: Inferno 55 %, Monstra vs. Vetřelci 60 %, Všechno, všude, najednou 55 %, Kurýr: Restart 40 %, Nevědomí 65 %, Odstřelovač 50 %, Rezistence 40 %, Kingsman: Zlatý kruh 65 %, Muž ve stínu 60 %, Bílý bílý den 60 %
Klíčová slova: Všechnopárty, Česko na grilu, James Bond
Seriály: Stíny v mlze, Vytoč mého agenta, Jedna rodina, To se vysvětlí, soudruzi!, Boží mlýny, Iveta
Náhle zemřel zpěvák Maxim Turbulenc Daniel Vali, bylo mu 53 let
Ve věku 53 let zemřel zpěvák skupiny Maxim Turbulenc Daniel Vali. Letos by se svou kapelou oslavil...
Zbrojířka filmu Rust půjde do vězení za zabití na 1,5 roku. Viník je Baldwin, míní
Sedmadvacetiletá Hannah Gutierrezová-Reedová, která dohlížela na bezpečnost zbraní při natáčení...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Společnost mučených básníků. Zpěvačka Taylor Swiftová vydala nové album
Potřebovala jsem ho natočit, je to album, které mě zachránilo. Takto zpěvačka Taylor Swiftová...
KVÍZ: Jak dobře se orientujete ve filmech a rolích Rudolfa Hrušínského?
Stačil mu jeden pohled a vyjádřil všechno, co si jeho postava v danou chvíli myslí. Rudolf...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Plačící Palestinka objímající svou mrtvou neteř je snímkem roku
Fotografií roku se podle prestižní soutěže World Press Photo stal snímek zachycující Palestinku...
Byli jsme parta naprostých žabařů, říkají hvězdy Červeného trpaslíka
Premium Hosty letošního ročníku svátku komiksů, sci-fi, fantasy a vůbec popkultury Comic-Con byli i britští...
RECENZE: Trpký osud jednoho města. Třetí Šikmý kostel je opět fascinující
Premium Plnými sty procenty ohodnotila naše recenzentka Alena Slezáková očekávaný závěrečný díl trilogie...
RECENZE: Čínská Popelka zachraňuje draky. Kupodivu docela vkusně
Jistěže animovaná pohádka Jak zachránit draka míří především k dětem, které nad jejím původem...
Společnost mučených básníků. Zpěvačka Taylor Swiftová vydala nové album
Potřebovala jsem ho natočit, je to album, které mě zachránilo. Takto zpěvačka Taylor Swiftová...
Pylová sezóna: Jak poznat alergii u svých dětí?
Alergie je nepřiměřená reakce imunitního systému na běžné, obecně neškodné látky v okolním prostředí. Taková látka, která vyvolává alergickou...