Máte ráda hrdiny svého filmu, sběratele různých odpadků?
Ale to nejsou hrdinové, tedy alespoň ne v tom smyslu slova, jak se ve filmu běžně chápe. Režisér totiž většinou zná předmět svého vyprávění a hledá lidi - čili hrdiny, kteří by daný předmět, téma demonstrovali. Kdežto já dávám přednost lidem, kteří jsou sami oním předmětem filmu. Nepotřebují už žádný dodatečný komentář, vyjadřují sami sebe. A to je právě případ mých sběratelů. Panuje názor, že lidé z okraje společnosti nejsou moc chytří, neumějí mluvit; prý jsou chudí, nemají žádnou moc, tudíž nemohou ani nic podstatného sdělit. Ale to je omyl: oni mají co říci o "zbytku" světa, to jest o jeho odpadcích, zvláště v bohatých zemích. Hovoří inteligentně, vědí, co říkají. Nestěžují si, nebojují. Nicméně přemýšlejí - přinejmenším o tom, jak se dají věci, které najdou kolem popelnic, prakticky použít.
Podobných sociálních svědectví už vznikla spousta. Proč jste si svět u popelnic vybrala vy? Dá se tu ještě najít něco nového?
Ale dá. Víte, čeho jsem si všimla? Začali jsme točit na ulici ve chvíli, kdy tu skončil trh, a seběhli se lidé, kteří skloněni sbírali potlučená či zakutálená jablka. V tom okamžiku jsem si uvědomila, jak neuvěřitelně se svými úkony podobají venkovanům, když sklízejí úrodu z polí. Připadalo mi to velice zajímavé. A veřejnost objevila díky mému filmu nové otázky: třeba má-li každý právo sbírat odpadky, nebo zda je k tomu třeba povolení.
Natočila jste slavné hrané filmy. Proč teď tíhnete k dokumentům? Připadají vám skuteční lidé zajímavější než herci?
Ano, a kromě toho nezapomeňte, že i v hraných filmech jsem často pracovala s neherci. Dvě tři role jsem obsadila profesionály a zbytek amatéry. Opravdu mám raději takzvané naturščiky. Jestliže točíte neškolené lidi v jejich přirozeném prostředí a v jejich vlastních šatech, pokud je přitom necháte mluvit jejich jazykem, potom z nich dostanete to nejlepší.
Malým průzkumem mezi kolegy a známými jsem zjistila, že si stále pamatují vaše filmy Bez střechy i bez zákona, Štěstí, a hlavně Cléo od pěti do sedmi - ten se stal takřka legendou...
To jsem moc ráda, vždyť je to už čtyřicet let! Vždycky jsem si přála, aby se zrovna na tenhle můj film nezapomnělo. Kdysi se mi přiznala Věra Chytilová, že pod jeho vlivem natočila svůj první film, ten se zase líbil mně. Ale už dlouho jsme se neviděly.
... a ten průzkum přinesl ještě jeden výsledek: vaše filmy dělají dojem hlavně na muže. Přitom média s vaším jménem spojují naopak ženskou otázku, feminismus...
To je úplně v pořádku, že se mé filmy líbí mužům, netočím přece jen pro ženy - alespoň doufám, že dělám filmy pro všechny. A řeknu vám k tomu ještě jeden příklad: když jsem byla těhotná, natočila jsem o tom dokument. Byl to zvláštní pocit chodit v jiném stavu s kamerou po ulici. A pak za mnou přicházela spousta mužů, kteří říkali totéž: Jsme už léta ženatí, máme děti, ale nikdy jsme vlastně nepochopili, co to obnáší, teprve když jsme viděli váš film.
Patříte k symbolům slavné nové vlny francouzského filmu. Může podle vás další hnutí, nějaká "nová nová" vlna, ještě vzniknout?
Myslíte pro mě? Na mé filmy vodí dneska ve Francii rodiče své děti. (Směje se) Ale jinak doufám, že ano. Nové vlny přijdou.
 Francouzská režisérka Agnes Vardová v pražské kavárně Archa. |
 Francouzská režisérka Agnes Vardová v pražské kavárně Archa. |
 Francouzská režisérka Agnes Vardová v pražské kavárně Archa. |
 Francouzská režisérka Agnes Vardová v pražské kavárně Archa. |
 Francouzská režisérka Agnes Vardová v pražské kavárně Archa. |
