RECENZE: Adrian Smith a Richie Kotzen se našli v blues rocku

Je to vlastně superskupina nebo ještě přesněji superduo. Při tvorbě alba Smith/Kotzen ale nešlo o souboj eg a instrumentálních dovedností, nýbrž se pracovalo ve prospěch celku.

Kytaristé Adrian Smith a Richie Kotzen | foto: archiv kapely

Na papíře vypadá to spojení trochu překvapivě – co pojí kytaristu heavymetalových Iron Maiden Adriana Smithe s Richiem Kotzenem, momentálně sólovým hudebníkem a zpěvákem, svého času členem glamrockových Poison a bluesrockových Mr. Big? Odpověď dá poslech jejich společného alba Smith/Kotzen.

Kdepak metal, toto je jadrný hard, případně blues rock. Nejhorší přístup k desce by byl ji nemilosrdně pitvat a hledat za každou cenu spojnice s výše zmíněnými skupinami, zvlášť fandové Iron Maiden by ostrouhali. Na druhou stranu ti opravdu kovaní dobře vědí, že Smith není a nikdy nebyl konzervativním metalistou a jeho příspěvky do maidenovského zpěvníku (The Prisoner, Wasted Years, Hooks In You) vždy stály spíše na vzletné melodii než na zatloukání hřebíků do rakve.

Smith/Kotzen

70 %

Adrian Smith, Richie Kotzen

Potěšitelné je, že ač jsou oba vynikající muzikanti, nemají potřebu album zaplácat vlastními exhibicemi. To podstatné se odehrává ve valivých, přes sebe kladených riffech, v pravé chvíli okořeněných akustickými vyhrávkami nebo sólovými výjezdy. O zpěv se postarali oba protagonisté, přičemž prim hraje Kotzenův chraplák.

A skladby samotné? V dobrém slova smyslu tradiční. Žádných extravagancí se hudebníci při skládání nedopouštěli, klasický a funkční model sloka, refrén a jdeme na další kousek. To vše povětšinou ve středních tempech, kde se Smithovi i Kotzenovi dýchá nejsvobodněji. Výsledek je sympaticky starosvětský, jiskřící radostí ze společného hraní a vzájemným respektem. Těžko říct, zda půjde o jednorázovou záležitost, nebo zda se oba dva v budoucnu ještě sejdou ke společné práci. Potenciál toto spojení každopádně má a jako žánrovou potěchu lze desku bez podstatnějších výhrad doporučit.