Tehdy šestadvacetiletý umělec opustil figurální malbu i akt a věnoval se již jen obrazům s motivem krajiny, lesa a selských stavení. I proto, že byl již několik let členem Mařákovců (známé skupiny malířů-krajinářů vedené Juliem Mařákem). Začal vystavovat se spolkem Mánes (1898) a blížilo se jeho představení ve Vídni (1900).
Zvlněná a zalesněná krajina v okolí středočeské Okoře Hudečka nesmírně přitahovala. A nejen jeho. V plenéru kousek za Prahou malovalo na přelomu 19. a 20. století mnoho umělců. Mezi nimi i Hudečkův přítel Antonín Slavíček.
Ten své nadšení z Okoře popsal v dopise Hudečkovi takto: „U nás je teď tuze krásné počasí. Slabě mrzne, ale je už cítit jihnutí. Byl jsem dnes ráno až u sv. Markyty a přes hrad zas domů. Bylo to tak rozkošné a tak ticho - při slunci a teplu, že jsem - vida se bělati sv. Matěje nad Šárkou - se rozhod na 5 - 6 dní vyrazit na Okoř, dokud jsou sněhy ještě. Tak chci splašit nějakého kumpána, aby tam bylo veseleji. Udělat jen pár skiz. Okoř je zelená takovou žlutavou a červenou zelení, která je po sněhách. Kdybys tu byl, udělal bys ohromný kumštverky.“
Antonín Hudeček na Okoři pracoval pravidelně až do roku 1902. Pak se vydal na cesty po Evropě - přes Itálii na Sicílii, pokračoval do Německa na ostrov Rujana. Pravidelně také pobýval v Tatrách a na Podkarpatské Rusi. V roce 1930 byl jmenován řádným členem České akademie věd a umění. O deset let později obdržel Národní cenu za malířskou tvorbu. V roce 1941 zemřel ve své vile v Častolovicích.
Rozměrný Hudečkův olej na lepence byl v minulosti několikrát vystaven. Dražba díla začíná na částce 2,9 milionu korun a do 13. května je možné si jej prohlédnout ve výstavní síni Mánes. Dalšími obrazy v aukci bude třeba plátno Na okořském potoce (1897) od již zmíněného Antonína Slavíčka nebo vzácný abstraktní olej Prisme (1913-1947) Františka Kupky.