Publikace to je spíše pro lehce zasvěcené. Jesse Fink se totiž nesoustředí na základní časovou linku a biografické údaje slavné kapely, místo toho raději zpovídá bývalé členy a další lidi, kteří „u toho byli“. Jejich prostřednictvím rozkrývá skrytá zákoutí příběhu jedné z nejslavnějších kapel světa. S otázkou, zda biografii autorizovat, či ne, si Fink nemusel lámat hlavu. Youngové mají své životopisce takříkajíc na salámu a odmítají s nimi mluvit.
Z AC/DC především vždy sálala neskutečná energie. Dokonce místy až poněkud nezdravá, jak líčí někdejší fotografka společnosti Atlantic Records Lisa Tannerová. „Po první písni nebo ještě v jejím průběhu chodíval (Angus Young) do zákulisí, kde se ohnul nad odpadkový kontejner, aby se vyzvracel. A při tom všem nepřestával ani na chvíli hrát,“ vzpomíná na druhou polovinu sedmdesátých let.
Kniha však nese v titulu slovo bratři, čímž dává najevo, že kapelu netvoří jen Angus, ale po dlouhá léta také jeho bratr Malcolm a jejich starší bratr George, působící jako šedá eminence v pozadí. Zároveň dodává, že nejde o jedinou sourozeneckou kapelu, ovšem žádná podle autora nebyla tak významná. „Dokonce ani Gibbové z Bee Gees nebo Wilsonové z Beach Boys neměli tak zásadní vliv na hudbu a populární kulturu celého světa jako právě bratři Youngové,“ tvrdí autor.
Malcolm celou kapelu řídil
A všichni tři byli skutečně důležití. Angus je bezpochyby tváří, či ve své školní uniformě spíš až maskotem a poznávacím znamením AC/DC. George zase už měl svou kariéru, když jeho mladší bratři začínali, takže bylo odkud čerpat zkušenosti.
„Sebrat kapelu a odjet do ciziny pro ně nebyl žádný velký skok,“ soudí Mark Evans, jenž v AC/DC hrál na basu v letech 1975–77. A do třetice Malcolm, tichá voda, ale ve skutečnosti pravý kapelník. „On vlastně ze svého místa vedle bicích řídí celou kapelu. Každý ho sleduje, aby nepropásl jeho povel k ukončení nebo prodloužení písně. Dokonce i Angus, když poletuje kolem a dělá kotrmelce, tak přitom zároveň neustále bedlivě sleduje Malcolma,“ říká v knize dlouholetý technik kapely Mike Fraser. Jasno má o Malcolmově pozici i Fink – i přes rozhodnutí odejít v září 2016 na odpočinek zůstávají AC/DC jeho skupinou.
Jesse Fink je Australan jako AC/DC a nezastírá, že je nadšeným fanouškem kapely, což by u životopisce mohl být problém. Naštěstí dokáže být objektivní. Když cituje Malcolma, kterak po soudech s bývalým basákem Evansem haní jeho hráčské kvality, rozcupuje ho na kousky břitkou analýzou.
Stejně tak se vypořádává s poznámkami na adresu Davea Evanse, prvního zpěváka AC/DC. „Malcolm mi pořád nemůže zapomenout, že jsem byl tak oblíbený, zejména u ženské části publika. Pokud vím, tak on sám nikdy neměl přítelkyni, alespoň ne v době, kdy jsme se dobře znali. Vždycky byl naštvaný, že (náš bubeník) Colin Burgess a já jsme kolem sebe měli početnou dámskou společnost. Podle Malcolmova názoru to všechno byly šlapky,“ nechá zaznít zpěvákův názor.
A čím je tedy tato kapela tak podmanivá? Fink dochází k závěru, že přímočará muzika AC/DC je prostě univerzálně srozumitelná.
