Ale nebylo to samozřejmé. Eurovision Song Contest od svého vzniku v roce 1956 byla a dosud je spíš festivalem obskurnosti, o čemž se ostatně před několika lety mohli na vlastní oči přesvědčit i tuzemští televizní diváci.
Ve skutečnosti jsou asi jen dvě jména, která soutěž vyhrála a potom o nich ještě někdo slyšel: ABBA a Celine Dion. U nás ještě možná Udo Jürgens, ale o jeho popularitě mimo Česko, Slovensko, Rakousko a Německo lze úspěšně pochybovat.
ABBA se svým rockově surovým Waterloo se na Eurovizi snad ani nehodila, zato kostýmy, ve kterých se skupina vyžívala, zapadly do celoevropské estrády báječně. Jak nedávno přiznal kytarista a textař kapely Björn Ulvaeus, kromě snahy vyniknout je kapela oblékala i z důvodu daňové optimalizace.
Eurovize možná švédskou čtveřici postrčila ke slávě, ale hlavními ingrediencemi světového úspěchu byla chytlavá a přitom ne primitivní muzika, krásné ženy v popředí a samozřejmě angličtina, která jazykově tradičně dobře vybaveným Švédům otevírala dveře všech kontinentů.
Navíc ABBA nebyla skupina úplných zelenáčů. Většině členů tehdy táhlo na třicítku, nejmladší Agnethě Fältskogové bylo čtyřiadvacet, ale i ta už za sebou měla dvě sólové desky a účast v muzikálu Jesus Christ Superstar. Její budoucí kolega a manžel Ulvaeus hrál od roku 1963 v kapele Hootenanny Singers, později i s Bennym Anderssonem v jeho skupině Hep Stars. A muzice se před zformováním slavné čtyřky věnovala i Anni-Frid Lyngstadová.
Zbytek je historie. ABBA se sice rozpadla podobně jako manželství všech čtyř protagonistů začátkem osmdesátých let. Dosud však prodala více než tři sta milionů desek a i dnes si jich každý rok koupí fanoušci několik milionů.
Jedno z jejich nejslavnějších alb, Waterloo, vychází 7. dubna k výročí eurovizního úspěchu v deluxe edici. Ta kromě dvou CD obsahuje i DVD s několika televizními vystoupeními včetně toho historického v Brightonu.
