Před závorku je třeba vytknout dvě věci. Stejně jako jakákoli - odborná i laická - anketa je i Grammy především hra, byť v tomto případě hra o opravdu velké peníze. A za druhé: stejně jako kterákoli především mainstreamová anketa nemá za úkol překvapovat, cokoli objevovat nebo mapovat progresivní trendy, nýbrž reflektovat stav hudební scény s co největším společným jmenovatelem.
V tomto ohledu obě hlavní vítězky, Beyoncé i Taylor Swiftová, přesně odpovídají stavu v americké popmusic, kterou na jedné straně linkuje černá hudba, na straně druhé odkazy k tamní bílé "lidovce", tedy country. Oba žánry jsou dlouhodobě komerčně mimořádně úspěšné. Jakkoli čas od času jeden zdánlivě přebírá nadvládu nad druhým, v konečných číslech bychom se nejspíš dopočítali remízy.
Který se píše rok?
Návaznost na tradice a jistý automatismus se objevuje i v dalších kategoriích včetně dílčích. Vítězové prestižní Nahrávky roku a dvakrát bodující v rockové kategorii Kings Of Leon jsou sice příjemní chlapci, že bychom ale z jejich hudby poznali, který se píše rok, resp. století, to tedy v žádném případě.
Rockoví vítězové vůbec budí dojem, že hudba pro Akademii skončila někdy v 70. letech, což jen podtrhuje tristní předpovědi skeptiků, že v tomto žánru už to nejlepší bylo dávno vymyšleno. Že si garmofonek za instrumentální výkon odnese geniální Jeff Beck je ještě pochopitelné - už proto, že současný (opravdu současný) rock na takzvaných "výjimečných muzikantských výkonech" tolik nestaví.
Ale kategorie rockových zpěváků? Ne že by Springsteen, Dylan, Fogerty, Prince a Young nebyla "zvonící" jména - ale to opravdu žádný mladší rocker za poslední rok nenazpíval nic, co by stálo za řeč? A neexistuje lepší hardrocková kapela než AC/DC a metalová než Judas Priest? Tedy než samí "otcové zakladatelé"? To to tedy tyhle žánry moc daleko nedotáhly... A takhle bychom mohli pokračovat vlastně donekonečna.
Jsme úplně jinde
Zajímavé, i když nijak objevné, je také to, jaké zrcadlo nastavují nominace a výsledky Grammy našemu (většinovému) povědomí o americké popmusic. Faktem je, že Taylor Swiftovou kromě skalních příznivců country a nejspíš posluchačů jediného specializovaného rádia tohoto žánru asi až do dnešního rána prakticky žádný Čech neznal.
Stejně tak se na výpisu objevují další jména, která v Americe (ale i "hudebně rozvinutější" Evropě) běžně hrají na stadiónech a v halách, zatímco u nás by si jejich případní promotéři nejspíš troufli - s jistým rizikem - tak na velký sál Lucerny: Dave Matthews Band, Jason Mraz, Michael Bublé, konec konců i ti Kings Of Leon.
Grammy zkrátka odrážejí úplně jinou realitu, než je ta naše. Ne snad lepší nebo horší. Jinou. Ale vlastně - jakou realitu? Je na světě vysokého showbizu, jehož výkladní skříní Grammy jsou, ještě vůbec něco reálného. Ale klid, vždyť je to jen hra.
