Při přípravě na náš rozhovor mě pohltil skvělý dokumentární cyklus Rudí prezidenti, k němuž jste namluvil komentář. Ještě dneska ráno jsem si pouštěla díly o Klementu Gottwaldovi a Gustávu Husákovi.
Vidíte, právě třeba Husák byl pro mě velmi zajímavý. Jsem ročník 74, takže jsem ho měl z dětství zafixovaného jako dědu s tlustými brýlemi, kterého posadili do křesla, dali mu papír s projevem a on četl to svoje „Súdružky a súdruhovia...“. Pamatuju si ho už jen jako jakýsi vyprázdněný symbol. Jeho život byl přitom velice zajímavý. Ta jeho oddanost myšlence komunistické strany. To, že se nevzdal, i když si odseděl svoje. Jeho energie, která čiší z projevů, které pronášel za mlada. Pak tragédie jeho ženy. A jak těžké muselo asi být setrvat v té vrcholné funkci až do listopadu 1989. To byla tak trochu tortura. Jinak celý ten seriál mám rád. Dělal ho pan režisér Zdeněk Všelicha, se kterým se mi velmi dobře pracuje.
Snažím se navazovat na herecké bardy, s pokorou a profesní ctí převzít ten štafetový kolík a pak ho zase předat dál.
