Hercův hrdina, jenž zařídil v kinech nejvýdělečnější westernový titul 80. let, vykazuje všechny typické rysy žánru. Nikdo nezná jeho jméno ani minulost, pod úborem pistolníka skrývá vedle jizev kněžský kolárek a slova si šetří na průpovídky typu „sirky nejsou na hraní“.
Paradoxně mnohaletý odstup mezi předešlým Eastwoodovým westernem Psanec Josey Wales a následným Nesmiřitelní prý zavinila hercova dočasná alergie na koně.
Navíc při natáčení Bledého jezdce mu prý nejhorší zranění, jaké kdy za svou dráhu utrpěl, způsobil právě kůň, který jej vyhodil ze sedla a vykloubil mu rameno, když se probořil tenkým ledem.
Příznačné je, že už tehdy, v roce 1985, nazývaly dobové recenze Clinta Eastwooda „ikonickým veteránem“ kovbojek, který zvládá obě profese, herectví a režii, „tak schopně a inteligentně, až si uvědomujeme, jak se během let zlepšoval a jak nám trvalo, než jsme to poznali“.
Od té doby vyhrál Clint Eastwood čtyři Oscary, jeho postavy se staly hitem sběratelských kolekcí a ve svých třiadevadesáti letech stále ještě filmuje. Pamětnický Bledý jezdec mimo jiné nabídne možnost, jak si ověřit výrok režiséra Sergia Leoneho, který v takzvaných spaghetti westernech Eastwoodovu kariéru nastartoval.
Přesto o něm pronesl slavnou charakteristiku, že „má jenom dvě herecké polohy: s kloboukem a bez klobouku“. Coby tajemný mstitel Bledý jezdec předvede Eastwood obě dvě.
