RECENZE: Ebeni zpívají o stesku na turné a „Ramštajnovi“ s nobelovkou

Po devíti letech od předchozí desky Čas holin se bratrská trojice Marek, David a Kryštof Ebenové hlásí s novým albem Co my víme. Hudebně i textově hravým, plným jejich typické křehce intimní nálady.

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.

Sledovat interpreta Bratři Ebenové

Lze v písni na melodii menuetu v odpovídajících, dobu barokní evokujících aranžmá zpívat slovo exkrement, aniž to působí nepatřičně? Ebeni, respektive skladatel a textař Marek dokazuje, že ano.

Řečená písnička se jmenuje Menuet a výkal, o němž je v ní řeč, se týká Ebenových jezevčíka, který se objevuje i ve skladbě Procházka. V prvně jmenované Marek Eben líčí, jak slastný život u nich němá tvář má, v druhé mu procházka se psem slouží jako odrazový můstek k textu postavenému na řetězení událostí, k nimž by za určitých okolností mohlo dojít, kdyby...

Jak to u písniček bratrů Ebenů bývá, slova stojí v jednom šiku s hudbou. Jde o zhudebněné mikropříběhy, črty, nálady a zhusta v nich probleskuje Markův světonázor a pohled na okolní svět. Například ve Vánoční, v níž se ohrazuje proti do našich končin importovaným Santa Clausovi a Dědovi Mrázovi, či v Bez komentáře, kde se pozastavuje nad neochotou státních činitelů a úředníků se k čemukoliv vyjadřovat, nebo v závěrečné bilanční Hezké to bylo, kterou by si bylo možné vykládat i tak, že se její autor pozvolna loučí s uměleckou kariérou.

V jiných skladbách je Marek Eben pozorovatelem a jakoby věčně udiveným glosátorem, jemuž stačí se pozorně dívat kolem sebe, poslouchat, jak a o čem se lidé baví, a ruka pak samovolně sází jeden verš za druhým.

Třeba jako dialog dvou „žen z lidu“ Tý jo, v němž jedna druhé s očima navrch hlavy sděluje, že „ten Ramštajn dostal Nobelovu cenu“. V písničce Šňůra, popisující rutinní a stále se opakující život hudebníka na koncertním turné, dokázal skvěle zachytit prázdnotu, vyčerpanost, oči upřené na šedivou hotelovou stěnu, oschlou a fádní nabídku hotelového bufetu, stesk a samotu.

Ve skladbě Samohlásky si zase Marek Eben svým typickým způsobem pohrává s písmeny, staví slovní hříčky a podává vše stoicky klidným, nevzrušivým pěveckým stylem. V takových momentech je album nejjistější v kramflecích.

Co my víme

80 %

Bratři Ebenové

Zlehka pokulhává v momentech, kdy se Eben coby textař ve snaze o satiru uchyluje k obratům poněkud křečovitým a laciným, třeba ve zmíněné Vánoční. Upřímně řečeno, bez téhle položky by se album obešlo. Byť je jasné, že její myšlenka je pro bratry důležitá.

Dosud byla řeč jen o Markovi, ale Kryštof a David se na výsledku podepsali měrou podstatnou. Davidův lahodně se proplétající klarinet ve spojení s klávesovými nástroji a kytarou je přesně ten prvek, který činí hudbu Bratří Ebenů okamžitě rozpoznatelnou.

Kromě kmenového tria odvedli kus práce i kytarista Pavel Skála, jazzový kontrabasista Jaromír Honzák a bubeník Jiří Zelenka. Písničky jsou plné jemných harmonických a melodických detailů i rafinovaných kontrastů, například hutný zvuk elektrické kytary versus jemné klávesy v Na šňůře.

Za zmínku stojí i úvodní Co my víme, která má díky chytlavému rytmickému vzorci šanci stát se podobným hitem jako Já na tom dělám ze stejnojmenného alba z roku 2002.

Co my víme není bez chyb, ale je to upřímná, otevřená zpověď tvůrců, což je na ní nejcennější. Samozřejmě kromě vesměs půvabných písniček.

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.

Sledovat interpreta Bratři Ebenové