RECENZE: Denzelu Washingtonovi chybí ve třetím Equalizerovi šest statečných

Třetí a podle dovětku Poslední kapitola zřejmě opravdu závěrečná část série Equalizer staví na mlčenlivém charismatu představitele hlavní role Denzela Washingtona, hezkých obrázcích ze Sicílie a divácky vděčném westernovém půdorysu.

Skoro jako bychom se ocitli v pokusu o restaurování zápletky Sedmi statečných, jejichž remake režisér Equalizera Antoine Fuqua v roce 2016 skutečně natočil.

Na jedné straně tu máme hrstku dobrosrdečných obyvatel malebného italského městečka, na straně druhé krvelačnou zločineckou organizaci Camorra, která místní vydírá a terorizuje. Pomoci jim může nikoliv sedmička neohrožených a v boji zběhlých, nýbrž pouze jeden.

Bývalý člen elitní jednotky Robert McCall, který se shodou okolností ocitl na – viděno optikou mafiánů – velmi nesprávném místě.

Jak to celé dopadne, je i jen prostředně zběhlému divákovi jasné od prvních minut, což ale není automaticky výtka. Na podobné filmy se nechodí proto, aby se co chvíli zakopávalo o nečekané zvraty, nýbrž kvůli uspokojení, jak neřádi dostali na kokos a dobro, alespoň na chvíli, zvítězilo. V tomto ohledu předkládá Antoine Fuqua celkem uspokojivé sousto.

Equalizer

50 %

Režie: Antoine Fuqua

Scénář: Richard Wenk

Hrají: Denzel Washington, Dakota Fanningová, Bruno Bilotta, David Denman, Sonia Ammar, Gaia Scodellaro a další

Atmosféra je hutná od prvních minut, úvodní scéna s krví zbrocenou vinicí je díky dokumentárně zvídavé kameře opravdu působivá a Washingtonova první akce rozetne vzduch s razancí samurajské katany. Pak se ale děj přesune do zmíněného městečka, letmo se načrtnou charaktery a tempo se poněkud zadrhne.

Režisér se sice chvályhodně snaží navodit atmosféru napětí a ohrožení, což se mu vlastně daří, ale nefunguje to, jak má. Z jednoho prostého důvodu – divák nemá být proč napnutý, protože, jak už bylo řečeno, tuší, ba přímo ví, kam to celé směřuje. Částečnou diváckou satisfakcí je suše a bez dlouhých „okecávaček“ provedené finální zúčtování, ale jelikož není důvod se obávat o něčí život, chybí správný osudově-westernový náboj.

Vše se děje jaksi samospádem: Robert McCall okamžitě narazí na správné lidi, stačí mu mrknout okem, aby rozkryl to, nad čím si FBI a CIA lámou hlavu deset let, je vždy tam, kde je ho zrovna potřeba.

Uměřeně hrající a přirozený respekt budící Denzel Washington zachrání leccos, ale nikdo jiný mu příliš nepomůže. Dakota Fanningová jako jeho dočasná parťačka je spíše matná, příliš prostoru k zazáření nedostala, doktor Enzo je modelový „laskavý dobrý duch městečka“, něco jako Rudolf Hrušínský ve Vesničce mé střediskové, a mafiáni jsou indiferentní horda revolvery potetovaných individuí, cpoucích se špagetami. Jsme přece v Itálii...

Rozloučení s Equalizerem je namístě, víc už se z této látky vyždímat evidentně nedá a i třetí díl jede hodně na setrvačník. Jako nenáročné kratochvilné povyražení nicméně funguje a náladu nezkazí.