Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPřed lety se v rozhovoru Maximové ještě jako studentky ptali, zdali jsou příležitosti pro herce a herečky v Česku rovné. Odpověděla, že ne. Nerovnosti se podle ní projevovaly už u přijímacích zkoušek na DAMU. Z principu i kvůli tomu, že klasické texty prostě nabízí více příležitostí pro muže. S odstupem šesti let nyní na stejnou otázku odpovídá následovně: „Na přijímačkách to funguje stále stejně. Hlásí se přibližně tři sta dívek a sto kluků. V klasických hrách se samozřejmě taky nic nezměnilo. Ale mění se toho hodně ve filmech, kde jsou pro ženy krásné role a částečně to platí i o seriálech a divadle.“
Obavy o rodinu v Rusku mám. Ale nemlčet je určitá úleva, říká Elizaveta Maximová |
„Zajímavé tady u nás je, že když se do českého filmu obsadí šedesátiletý herec, tak zpravidla jeho partnerku hraje čtyřicetiletá herečka. To mi nepřijde správné. Máme teď ale naštěstí možnost si psát texty a scénáře taky občas samy nebo přicházet s náměty,“ přibližuje. Na jednom takovém teď sama pracuje. Píše si roli na tělo, která je inspirovaná vlastním životem i životy přátel. „Možná to ale budu psát tak dlouho, že nakonec budeme potřebovat mladší herečku,“ směje se.
Když přijde na práci, je největším kritikem Elizavety, jež si za výkon v minisérii Herec vysloužila nominaci na Českého lva, její maminka: „Ale v tom nejhezčím slova smyslu. Chodí vždycky na generální zkoušky a pak mi řekne připomínky, které dostanu o půl hodiny později od režiséra. Má pro to opravdový cit.“
Takovou „vysokoškolskou maminkou“ byla pro Maximovou a její ročník na DAMU herečka Jana Hlaváčová. „Měli jsme s ní velké štěstí. Vedla nás k vzájemné úctě. Byla opravdu takovou třídní mámou nebo babičkou, která se snažila, aby vztahy v kolektivu fungovaly a my na sebe slyšeli. Učila nás pokoře i sebepřijetí i přijetí ostatních,“ vzpomíná.
Zásadní je komunikace
Letos na jaře Elizaveta Maximová navštívila dvoudenní kurz takzvané koučky intimity Ity O’Brien, která radí filmařům jak co nejcitlivěji přistupovat k intimním a sexuálním scénám. Pracovala třeba na seriálech Normální lidé, Sexuální výchova nebo Carnival Row, který se mimo jiné natáčel v Praze. „Nejdůležitější myšlenku, kterou jsem si z workshopu s ní odnesla je, že komunikace je to nejzásadnější. Zajímavé také bylo, když říkala, že kdykoliv herec při podobných scénách o něčem váhá, tak by režisér měl pochopit, že tímto směrem se nemá vydávat.“
Sama přidává vlastní zkušenost: „Často slýcháte na place takové to: jejda jsi herec, tak to udělej. Člověk jde pak trochu přes sebe. A to se opravdu ani nemusí dít nic strašného, všichni se mohou chovat nápomocně, ale cítíte, že jste v křeči a přemáháte se. Pak nemůžete být tak otevření a svobodní, jak byste si třeba pro danou roli přáli. A právě v návaznosti na to Ita říkala, že její techniky jsou tu primárně od toho, aby nakonec pomohly co nejvíce herci, skrz kterého se naplňuje představa režiséra. Pak totiž bude herec nejvíce otevřený a skvělý.“ Za svou nejlepší zkušenost s podobným typem scén označuje film Hra režiséra Alejandra Fernándeze Almendrase, ve kterém měla s Jiřím Mádlem i dlouhé, téměř pětiminutové intimní scény.
Svléknout se však herec či herečka podle Maximové můžou před divákem i když jsou zcela oděni. „Do každé role totiž dáváte sami sebe, jinak to nejde. Velkému množství cizích lidí ze sebe ukazujete něco tak niterného, upřímného, opravdového... a právě v tom je ta intimita. To mě baví. Herci tudíž opravdu někdy ukazují mnohem intimnější věci než jsou nahá těla. To je podstata herectví a to mě na něm fascinuje,“ vysvětluje.
V závěru rozhovoru herečka, rodačka z Kazaně, krátce promluvila i o své rodině, kterou postihla válka na Ukrajině. Poprvé se k ruské agresi veřejně vyjádřila na loňském udílení cen Český lev. „Moje postoje se od té doby rozhodně nijak nezměnily a postoje mé rodiny taky ne. Jsme v kontaktu a jsou v pořádku, zatím ano,“ uvedla.
Původně měla Elizaveta v plánu zkusit hereckou školu také v Moskvě, nakonec však zvítězila DAMU. Na otázku, jak by se teď asi měla, kdyby se pro tento scénář nakonec rozhodla, odpovídá: „Myslím si, že bych v této době byla stejně v zahraničí, protože bych musela opustit Rusko, stejně jako mnoho dalších umělců.“