Kde se vzala myšlenka na vznik alba vzdávajícího hold Kulovému blesku?
Z části náhodou, částečně cíleně. S myšlenkou vkládání částí filmu do hudby si pohrávám už zhruba dvacet let. Fascinovalo mne, jak se film chová, když se rozebere a zkusí se udržet konzistence jen na fragmentech. Je pak zajímavé sledovat, jak to pak vnímá posluchač, který film důvěrně zná, a naopak jak člověk, který si naopak nepamatuje jedinou hlášku, protože ho viděl jen jednou.
Vznikla kapela Radosta vyloženě s cílem uctít slavnou komedii o dvanáctisměně?
Přímo takhle bych to neformuloval. V kapele patříme mezi velké fanoušky scénářů Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Zároveň vidíme, že ty filmy už pomalu přestávají promlouvat ke generacím, které přicházejí po nás. Takže jsme přišli s hudebním konceptem, který jim dává nový život.
Proč právě tenhle film?
Na výběr bylo hned několik. Důvodů, proč jsme se rozhodli pro Kulový blesk, bylo taky několik. Jedním z nich je i fakt, že jeho dialogy jsou velmi inspirativní pro tvorbu hudby.
Co pro vás znamená humor dvojice Svěrák a Smoljak?
Jejich tvorba nás odkojila. Už v dobách mé bývalé kapely Agnus Dei jsme se na cestách bavili tím, že jsme si odpovídali jen hláškami z jejich filmů. Později jsme do našeho lingvistického okruhu přibrali i další filmy té doby. Je nám s nimi dobře. Duet Svěrák & Smoljak vytvořil osobitý styl humoru, který někdy hladí, ale častokrát i v druhém plánu tepe. Do společnosti, do opravdovosti našich postojů či citů.
Kdo kromě vás v kapele působí?
S kytaristou Patrickem Raabem a baskytaristou Davidem „Kopee-T“ Ondřichem spolu s různými pauzami hrajeme bezmála 25 let. Prošli jsme si Agnus Dei, Space Jam Group a Positive Mind. Z kapely Frajara Putika jsme přizvali saxofonistku Kláru Heřmanovou, zvanou Brazilskou – protože, kdo z vás přítomných má chuť na dobrou brazilskou Kláru? Bubeníci se měnili, kolotoč se zastavil až s příchodem našeho letitého kamaráda Milana „Blažíše“ Bláhy ze skupiny P.V.A.
Jak probíhala práce na jednotlivých písničkách, pojmenovaných po hlavních postavách Kulového blesku?
Trvala několik let. Koncept jsme měli jasný – každá bytová jednotka z filmu dostane svoji píseň. Původně instrumentální, ale v průběhu prací jsme zjistili, že některé postavy by si zasloužily i zpěvovou linku a text. Některé si o to přímo koledovaly, třeba operní mistr Bílek nebo Máňa. V případě Fliegra a Opatrné mi zase přišel nesmírně silný motiv lásky v pozdním věku. Dává naději, že stáří není jenom zmar a luštění křížovek.
K postavě Kadlece zase nešlo z filmu vysamplovat nic, co by se dalo použít do hudby. Jeho píseň jako jediná neobsahuje žádný úryvek z filmu. Popsal jsem v ní rozvod z pohledu dospívajícího dítěte, přičemž na humor nebyl prostor. Takže napsat Dvanáctisměnu nebyl úkol jednoho rozmarného léta. Bylo to několik let experimentování a hledání.
Ví o tomhle počinu Zdeněk Svěrák?
Ano. Abychom mohli album vydat, museli jsme žádat o licenci Národní filmový archív, který jeho a dědice vlastníků práv po Ladislavu Smoljakovi kontaktoval. Bylo to skoro osm měsíců vyjednávání, ale vyšlo to. Pan Svěrák nám pak poslal e-mail, že bychom měli víc zesílit zpěv, protože mi není rozumět. Zároveň nám popřál hodně štěstí a vyjádřil domněnku, že naše počínání by mohlo mít úspěch. To zahřálo. Přáli bychom se s ním poznat a poděkovat mu.
Zpěv jste tedy zesilovali, jak si pan Svěrák přál?
Decentně, ale jen kvůli němu. Nám už to přišlo akorát. Ale víte – když se ozval sám Zdeněk Svěrák, vnímali jsme to jako zpětnou vazbu, nad níž stojí za to se zamyslet.
V klipu k písničce Máňa hraje Daniela Kolářová. Jak ta projekt Radosta přijala?
Paní Kolářovou jsme oslovili, když už jsme věděli, že klip věnujeme hospicové péči, konkrétně Hospici svatého Lazara. Záměr se ji líbil hned, nerozhodovala se ani chvilku. Kromě toho, že je to profesionálka, má dobré srdce. Aby i ona přispěla na hospicovou péči, vzdala se honoráře.
Co vás k podpoře hospicové péče vedlo?
V hospici mi odcházela babička a pak i maminka. Během doprovázení obou žen mi došlo, jak moc vyvinutá společnost hospic potřebuje. Pomůže překlenout poslední dny jak odcházejícímu, tak příbuzným, s nebývalou důstojností a laskavostí. Hospicová péče v ČR je podfinancovaná, mobilních hospiců je málo. Přitom konec života je stejně důležitý jako jeho začátek. Chceme, aby se o tom více mluvilo.
Daniela Kolářová bude oceněná na filmovém festivalu v Karlových Varech. Bude u toho i Radosta?
Nechci to zakřiknout, ale zatím to vypadá, že zahrajeme na afterpárty po předání Ceny prezidenta festivalu paní Kolářové. Je to pro nás velká čest.
Bude Radosta pokračovat dalším albem opět na motivy Svěráka a Smoljaka?
Pokud mě tohle vydání nepřipraví o zdraví a rozum, tak ano. Co to ale bude nemůžu ani naznačovat.
