Oblíbená herečka Veronika Khek Kubařová v posledním roce překvapila účastí hned ve dvou muzikálech. Přiznává, že to je žánr, který ji láká a dosud si na něj netroufla. Výrazná tvář Dejvického divadla nyní zjevně hledá nové výzvy: po osmi letech ukončila angažmá na této populární scéně, kde nadále jen hostuje. Jednou z nových cest, po které se vydává, je i aktuální novinka Brácha pražského Divadla Ungelt.
V říjnu se objevíte v muzikálu Anděl Páně, od loňska hrajete ve Svěrákově Branickém zázraku. Byly muzikály vždy něco, co vás lákalo?
Několik let jsem strávila v Semaforu, což je hudební divadlo. Muzikály mne vždy lákaly. Už jako malá holka, když jsem s Klubem mladého diváka jezdila do pražských divadel, jsem byla úplně u vytržení z Kleopatry. Pamatuji si tu tanečnici, která dělala hada – vůbec jsem tehdy nechápala, jak je takto možné propojit hraní s tancem, zpěvem a pohybem. Ten svět mě fascinoval, ale zároveň jsem žila v dojmu, že pro něj nemám potřebný talent. Později jsem viděla v Londýně Fantoma opery – to jsem stála, tleskala a brečela. Pán vedle se ptal, jestli jsem poprvé v divadle. Úplně mne to strhlo. Vše bylo na sto procent – hudba, zpěv, herectví, tanec, přestavby, výprava. Když je tahle show dobře udělaná, tak se mi prostě hrozně líbí.
Jednou jsem dokonce nepřišla vůbec. Pak jsem stála v zákulisí a pan Suchý (mile) říká: „Ty si nepřišla...“ Mne polilo horko.
