RECENZE: Lana Del Rey je stále svá, tentokrát ale příliš dlouhá

Vláčné melodie, atmosféra strnulého počasí, popkulturní reference, nezúčastněný zpěv. Pustíte-li si jakoukoliv desku od Lany Del Rey, přesně víte, co dostanete. Platí to i pro novinku Did You Know That There’s a Tunnel Under Ocean Blvd.

Název je to sáhodlouhý a nedosti na tom – ani na stopáži zpěvačka tentokrát nešetřila. Deska trvá více než hodinu a čtvrt, přičemž se ale nedá říct, že by u ní člověk celou dobu seděl jako zařezaný a lačně hltal každý další tón.

Lana Del Rey, vlastním jménem Elizabeth Woolridge Grant, má tu výhodu, že si už v dobách průlomového hitu Video Games z druhého alba Born To Die jasně vykolíkovala terén, na němž se dosud s úspěchem pohybuje. Drží se melancholicky zastřených skladeb, často s jakýmsi jen tušeným hrozivým podtónem, které zpívá unaveným hlasem. Neprodukuje hity na první dobrou, přesto se její melodie dokážou zavrtat do hlavy. I na aktuálním albu se nachází několik skladeb, které uhranou a přinutí všeho nechat a užasle poslouchat.

Například titulní Did You Know... nebo A&W, což je zkratka pro American Whore, která na ploše sedmi minut předvede několik hudebních zvratů, přesto je celistvá a nesmírně působivá.

Did You Know That There’s a Tunnel Under Ocean Blvd

65 %

Lana Del Rey

Na opačném pólu leží intermezzo Judah Smith Interlude, což je záznam kázání, podbarveného decentním hudebním doprovodem a zpěvaččiným občasným uchechtnutím. Pointa, kdy Judah Smith na konci kázání prozradí, že bylo celé o něm samotném, se při opakovaném poslechu míjí účinkem a skladba celá je zralá na přeskočení.

Podobně zbytečná je další mezihra Jon Batiste Interlude, která rovněž narušuje plynulost a gradaci alba. Můžeme si klást otázku, co bylo dřív. Zda Lanina touha natočit tak dlouhé album a vycpat jej tedy vším, co bylo po ruce, nebo přetlak materiálu, který jí bylo líto vyhazovat.

Zamyslet se pečlivěji nad dramaturgií alba, osekat vše nepotřebné a soustředit se na to podstatné – rázem by se výsledek vstřebával mnohem snáz. Lana Del Rey má poměrně omezený vyjadřovací rejstřík a jakkoliv jsou písně jako Kintsugi (pojmenování pro japonskou uměleckou techniku, prostřednictvím níž se opravuje rozbité nádobí) nebo opět sáhodlouze nazvaná Grandfather Please Stand On the Shoulders Of My Father While He’s Deep-Sea Fishing působivé, paradoxně lépe vyniknou samy o sobě než v kontextu přece jen příliš dlouhého alba.

Zpěvaččini věrní budou spokojeni, zvídavým kolemjdoucím bude nejlépe udělat si vlastní editovanou verzi.