RECENZE: Za sto procent. Román Stříbrný kouzelník čaruje dějem i jazykem

Vzrušující, dobrodružný, vtipný, místy veselý, chvílemi tragický, láskyplný, skvostně napsaný, zkrátka jedním slovem okouzlující je román Jindřicha Manna Stříbrný kouzelník. Jde vlastně o dva příběhy, které si vyslechne lékařka Rebeka, propojené dámou se zářícíma fialovýma očima a hercem jménem René Zahradník, který v předválečném filmu Stříbrný kouzelník oslňoval ženy.

Spisovatel Jindřich Mann (2018) | foto: Profimedia.cz

Oslnil i maminku Tomáše, hrdiny prvního vyprávění, jež se na počátku války stala jeho milenkou a které žárlivá hercova manželka probodla krční tepnu pletací jehlicí. Válku stráví Tomáš v úkrytu u sedláka. Desítky let poté v izraelském Ejlátu líčí zestárlý Tomáš v oděvu rabína svůj barvitý životaběh spisovateli, který jej pak zprostředkuje Rebece.

Stěžejní postavou druhé linie románu, nazvané Perský princ, je mládenec Jindra Bihály (později v Západním Berlíně ho řada lidí považuje za Inda, neboť si přetvoří jeho jméno na Indru). Jeho osudy nejsou tak dramatické jako Tomášovy, ale i do nich nepříjemně zasáhne René, kterého Jindrou milovaná dívka Sofie, obdařená rovněž fialovými očima, označuje za skorootce.

Do Západního Berlína se dostane po bouřlivých událostech roku 1968 složitě před zeď, která počátkem padesátých let, kdy tam unikl Tomáš, ještě nestála. Naštěstí oba mládenci mají cizí pasy. Přišli k nim pochybně, krádeží, ale jak ten Tomášův švédský, tak Jindrův íránský pro ně znamenají záchranu.

Stříbrný kouzelník

100 %

Jindřich Mann

Labyrint, 2022, 285 stran

Od výtečného stylu Mannova románu se nelze odtrhnout, a přece tu je jedna věc, která čtení brzdí. Tou je autorův styl. Některé věty si člověk musí přečíst dvakrát, aby vychutnal krásu jejich stavby i návaznost s těmi dalšími. Dialogy jsou svižné, do meditativních úvah občas vpadne jako úsměvná perlička pouliční „vole“, jindy poněkud trpký smích vyvolá Mannova ironie. Jeden příklad za všechny. Tomášův dědeček vlastnil kavárnu Koželuh, v níž si před válkou malý Tomášek hrál na pikolíka. A takhle to s ní dopadlo po únoru 1948: „Kdo převezme kavárnu Koželuh? No Gottwald samozřejmě.“

Stříbrný kouzelník je totiž také beletrizovanou kronikou nedávné historie naší země včetně připomínky osudu mnoha českých vojáků, jako je Tomášův tatínek bojujících za války v Anglii, špinavostí tajné policie nebo již vzpomenutého srpna 1968. V závěru knihy říká Rebeka, že má ráda dobrý konec. Čtenář v tomto případě také.