Vystudovala architekturu, žila ve Španělsku a působila v tamějším prestižním architektonickém studiu Ricarda Bofilla. Sama se však původně chtěla stát sochařkou a vášeň pro modelování ji neopustila dodnes.
Víte, co mě překvapilo? S jakým klidem v rozhovorech vzpomínáte na moment, kdy jste se dozvěděla, že vaším biologickým otcem není Alexandr Plocek, ale Jiří Mucha. Přirozeně, bez vzteku.
Když jsem se to ve dvaceti letech dozvěděla, měla jsem už svůj život, byla jsem zamilovaná. Náznaky o tom, že by Jiří mohl být mým otcem, se ke mně občas donesly, ale já si pokaždé řekla, že je to asi proto, že je rodinný přítel a proto s námi tráví tolik času. Včetně Vánoc. Nebrala jsem to vážně. Pro mě byl vždy kamarád.
Pamatuju si, jak okolo mě neustále přešlapoval a po očku sledoval, jak pracuju. Já tehdy ještě netušila, co ta zkouška bude znamenat.