Poklidný pohled na zamlžený les a spící lišku s mladými vystřídá zdánlivě neméně poklidný pohled na zasněžené bojiště plné kráterů, kaluží krve a padlých vojáků. Pak se ale kamera ostře přenese přímo do zákopů, kde zuří nehybná válka mezi Němci a Francouzi.
Tak začíná válečný snímek Na západní frontě klid, který je již třetí filmovou adaptací nejslavnější knihy Ericha Marii Remarqua a který vznikl pod křídly Netflixu. Loňská podzimní premiéra nyní patří k významným hráčům minulý týden zveřejněných nominací na Oscary. Brala jich totiž hned devět, jen o dvě méně než vedoucí multižánrový akční snímek Všechno, všude, najednou.
Na západní frontě klid je ovšem počin německý, a tak je tolik nominací (včetně té pro nejlepší film roku) skutečným překvapením. Dosud se totiž takové pocty dostalo jen osmi neanglickým dílům. Naposledy to byl v roce 2019 jihokorejský Parazit, první takový, který Oscary i vyhrál.
Válečný snímek režiséra Edwarda Bergera s Felixem Kammererem v hlavní roli je ovšem pro tuzemské diváky zajímavý nejen proto, že částečně vznikal u nás. Vedle Prahy, Postoloprt, Ralska či Milovic se na něm logicky podíleli i čeští filmoví profesionálové. Dokonce tak výrazně, že čtyři z nich nyní chovají šanci na slavnou sošku. Konkrétně je to maskérka Linda Eisenhamerová, zvukař Viktor Prášil a specialisté na zvláštní efekty Viktor Müller a Kamil Jafar.
Vyhlášení nominací zastihlo německého režiséra uprostřed natáčení thrilleru Conclave s Ralphem Fiennesem. „Jsme šťastní už z nominace v mezinárodní kategorii. Účast mezi nejlepšími snímky to ale překonala. To se příliš často nestává a pro německý film je to dokonce poprvé. Jedná se vlastně o historickou událost,“ pochvaluje si Berger.
Vedle Americké filmové akademie pak jeho počin zaujal i ve Velké Británii, v cenách BAFTA totiž dostal rovnou čtrnáct nominací. Zmínění Češi mají šanci i zde.
Zákopové bláto a krev
A jaký má válečný snímek, který si premiéru na Netflixu odbyl koncem loňského října, ohlasy? Diváci i kritici oceňují technické zpracování. Berger se velkým důrazem na zákopové bláto a krev, které dává do kontrastu s poeticky vykreslenými obrazy francouzského venkova a krajiny, totiž přiblížil na roveň Mendesova oscarového snímku 1917.
Výtky naopak směřují k samotnému ději, film si totiž z Remarquova ikonického pacifistického románu vyzobává především akční momenty, které proplétá zbytečně popisným vyjednáváním armádních špiček o míru. Samotná podstata literární klasiky, tedy odlidštěnost mladíků, kteří se děsí návratu do poválečné reality, se proto dostává na druhou kolej.
Hrdinovu propustku domů, kde si právě toto uvědomuje, film dokonce zcela vynechává. Na západní frontě klid se tak patrně těžko vyrovná oscarovému zpracování Lewise Milestona z roku 1930, ač jinak nabízí dechberoucí, moderně zpracovanou akční podívanou.
A jak je to s oscarovými šancemi? Válečné snímky mají obecně větší naději v technických kategoriích. Je třeba ale přihlédnout ke konkurenci, tedy blockbusterům Top Gun: Maverick a Avatar: The Way of Water. Úspěch v hlavní kategorii se také nezdá moc pravděpodobný; vzhledem k vysokému počtu nominací ale možná vypadá reálně soška za nejlepší cizojazyčný snímek.
Účast Čechů udělá každopádně oscarovou noc z 12. na 13. března napínavější.