Je jaro 1948. Ještě neodezněla radost z míru, a Východ i Západ už se bojí třetí světové války. Oba světy od sebe oddělují hluboké lesy Šumavy. V kuchyni Sboru národní bezpečnosti ve Zvonkové slouží čtyřiadvacetiletý kuchtík Josef Hasil. Divoký kluk. Stihl zažít válku v německém pracovním lágru i coby spojka mezi partyzány. Teď touží především po zábavě, dobrodružství, volnosti. To poslední, o co se zajímá, je politika. „Když jsem se dal ke sboru a šel k čáře, myslel jsem, že budu chytat nácky, werwolfy a podobnou verbež. Ne naše lidi, co chtěj ven,“ shrnul v jednom z mála porevolučních rozhovorů sám Josef Hasil.
Třídílnou minisérii natočil šestinásobný držitel Českého lva David Ondříček podle románového bestselleru Davida Jana Žáka Návrat Krále Šumavy. Ten vychází z Hasilových vzpomínek, svědectví pamětníků i archivních dokumentů. Premiéra prvního dílu minisérie o mytickém hrdinovi československého pohraničí startuje na placené platformě Voyo již v pátek 9. prosince.
Král Šumavy: Fantom temného kraje má za sebou už ostrý divácký test u těch nejpovolanějších, a to u lidí pocházejících z okolí rodiště Josefa Hasila. Premiéra proběhla v Husinci na Prachaticku začátkem listopadu. Jak lidé trilogii přijali?
Josef Hasil je na Šumavě opravdovou legendou. Legendy přinášejí i množství protikladných emocí. Někdo Hasila adoruje – a někdo mu nemůže přijít na jméno. Hasil převedl spousty lidí, a to mělo zároveň své důsledky. Komunisté se mstili na rodinách a přátelích. Potomci obětí komunistických restrikcí často viní Hasila, že to bylo právě kvůli němu. Jel jsem na projekci i s tím rizikem, že minisérie nebude přijata. To se naštěstí nestalo, řekl bych, že právě naopak, a s kreativním producentem Michalem Reitlerem jsme odjížděli v určité euforii.
Jak moc lákavé je pro tvůrce znovu vyprávět příběh, na který kdysi dorazily do kina miliony lidí, ovšem tentokrát bez zatížení prorežimní ideologií? Vy sám o sobě navíc říkáte, že jste velkým fanouškem Karla Kachyni. Co pro vás byl ten hlavní hnací motor, že jste se rozhodl do projektu jít?
Je pravda, že Král Šumavy z roku 1959 mě vždy fascinoval. Je to úžasně natočené a skvěle napsané. Zároveň je film silně poplatný době, ve které byl natočený. Na příběhu Josefa Hasila, jak je popsaný v knize Davida Jana Žáka Návrat Krále Šumavy, mě fascinovala příležitost napínavou formou narovnat historii. Je to příběh z temných lesů a blat. Klukovské dobrodružství, které se zvrhne na tvrdý boj o život, svobodu a spravedlnost. Bylo to splnění dětského snu.
Josef HasilByl jedním z agentů chodců, kteří po únoru 1948 převáděli na česko-německém pomezí emigranty z Československa. Po válce nastoupil jako vyučený bednář k policii, a ač měl 160 cm, což bylo tehdy pod limit, dostal se k pohraniční stráži. Po komunistickém puči se s několika kolegy rozhodl, že využije znalostí šumavských lesů a bude pomáhat těm, kteří chtěli utéct. Ještě v roce 1948 ho kdosi udal a Hasil skončil nejprve na Pankráci a pak v Dolním Jiřetíně v dolech s mnohaletým trestem. Po několika měsících se mu podařilo utéct a dostat se do Bavorska, kde se spolu se svými dvěma bratry – pocházel ze sedmi sourozenců – přihlásil k americkým zpravodajcům. Pro CIC, předchůdkyni CIA, předával vzkazy na území Československa, obsluhoval vysílačku a při zpátečních cestách převáděl. Na Západ dostal desítky lidí. Jako „krále Šumavy“ označovala Hasila a ostatní agenty chodce, kteří unikali, sama StB. Jeho nepolapili, ale o to víc se komunisti pomstili jeho blízkým. Odsouzeni byli všichni jeho sourozenci i s rodinami, pokud už nebyli za hranicemi, i sestry dostaly deset a více let tvrdého žaláře. Na půl roku skončila ve vazbě také Hasilova matka. V roce 1953 přešel Josef Hasil do Bavorska naposledy a odtud o rok později zamířil do Chicaga. Dělal různé manuální práce, posledních třicet let do důchodu pracoval v továrně General Motors jako kreslič. Josef Hasil zemřel v roce 2019 ve věku 95 let. |
Co všechno nám tři díly minisérie ze života Josefa Hasila odhalí? Kam všude nás příběh zavede?
Díly se zabývají ranou částí Hasilovy služby na hranici. Jsou tam první přechody, lásky, vítězství a zklamání. Je to vlastně expozice příběhu, zrození legendy.
Král Šumavy je dobrodružný příběh mladého kluka, který chtěl jezdit na motorce, balit holky a užít si trochu života, nicméně okolnosti z něj udělaly hrdinu. Dobrodružné filmy se u nás prakticky netočí. Jak k takovému tématu nebo žánru přistoupit v tuzemských podmínkách? Jaká jsou specifika?
Myslím, že to nebyly jenom okolnosti. Hasil byl živel a miloval dobrodružství. Dobře si uvědomoval nebezpečí svého počínání, ale překročil Rubikon a cesta zpátky se uzavřela. Hasil byl plný energie a velice živočišný člověk. Nebezpečí ho přitahovalo a dávalo mu až fyzicky pocítit, že existuje. Snažil jsem se to v minisérii ukázat. Máte pravdu, když mluvíte o tuzemských podmínkách. Potřeboval bych výrazně vyšší rozpočet, abych mohl plně realizovat svoje představy. Musel jsem se spokojit s lesem a základními výrazovými prostředky. Je to k velikosti trhu pochopitelné a pro mě určitá škola. Zároveň si vážím toho, že Voyo jde do projektů, které jsou divácky náročnější.
U Krále Šumavy se opět potkáváte s kreativním producentem Michalem Reitlerem. Ze spolupráce s ním na Dukle 61 jste si odnesl Českého lva za nejlepší televizní film nebo minisérii. V čem se s Michalem nejlépe doplňujete? A měli jste na fenomén Krále Šumavy v něčem odlišný pohled?
S Michalem se mi pracuje velmi dobře. Odlišný pohled máme velmi často – a to je to, v čem se doplňujeme. Naše výhoda je, že máme rádi svoji práci. Když se sejdeme, je to spíš přetlak nápadů, než že bychom nevěděli, jak dál. To je to, co nás spojuje.
V posledních letech se věnujete zejména tématům spjatým s historií, respektive s obdobím začátku druhé poloviny dvacátého století (Zátopek, Ve stínu, Dukla 61). Je něco, co vás na této době přitahuje?
Ještě jsem spolupracoval jako výkonný producent na filmu Anthropoid. Historie mě vždy bavila. Není to náhoda, že tato témata vyhledávám. Baví mě psychologie postav v historických obdobích. Druhá polovina 20. století byla pro náš národ extrémně temná. Na lidi byl vyvíjen neskutečný tlak, byla to hrůza. Snažím se to ukázat v některých svých filmech a pevně doufám, že už se to nebude opakovat.
Natáčení Krále Šumavy bylo pro herce fyzicky náročné. Někteří z nich se naučili řídit motorku, jiní střílet ze zbraně. V čem bylo náročné a co naučilo vás?
V Králi Šumavy jsem se musel přizpůsobit televizním rozpočtům. Naučilo mě to rychlosti a doufám, že jsem nic neošidil. Zároveň bylo vzrušující točit drama v přírodě. Upřímně, mám rád fyzicky náročné natáčení, je to takový druh sportu a všechny to udržuje ve střehu.
Autor románové předlohy David Jan Žák byl na Králi Šumavy konzultantem, komunikoval jste i se synem Josefa Hasila Pepíkem Vávrou. Ovlivnily vás některé jejich postřehy anebo v něčem překvapily?
Strávil jsem u Vávrů jedno odpoledne a pak jsem se s panem Vávrou viděl ještě několikrát. Je to zajímavý člověk. Vidím v něm hrdost na to, co táta udělal, a zároveň určitý smutek, že s ním nemohl strávit víc času. Má šibalské oči Pepíka Hasila. Řekl mi spoustu věcí, ale snažil jsem se vycházet především z toho, co řekl Josef Hasil. Ve filmu jsou jeho věty, jeho postřehy a jeho myšlenky.
V případě, že byste měl Josefa Hasila zařadit mezi historické postavy druhé poloviny dvacátého století, ke komu byste jej připodobnil?
Nikdo mě nenapadá. Hasil byl nebojácný samorost. Jeho skutky jsou opředené legendami a on sám je až mysteriózní postava. Fantom temného kraje.
Král Šumavy: Fantom temného krajeNatáčení nové třídílné kriminální minisérie probíhalo od března do května letošního roku. Štáb absolvoval 25 natáčecích dní a vystřídal lokace v Brdech, v Plzeňském a Středočeském kraji, v jižních Čechách a také na Šumavě v reálných lokacích, kde Josef Hasil v 50. letech působil u pohraniční stráže a kde také později pomáhal uprchlíkům před totalitním režimem na jejich cestě za svobodou. Jednou z nich bylo i tzv. údolí smrti, území mezi Soumarským mostem a státní hranicí. Režie: David Ondříček Scénář: Tomáš Vávra, David Ondříček Hrají: Oskar Hes, Vojtěch Vodochodský, Gabriela Heclová, Jan Jankovský, Kristýna Ryška, Kryštof Mucha, Vojtěch Vondráček, Denis Šafařík, Samuel Toman a další |
