Pavel Smetáček se narodil v rodině dirigenta a hobojisty profesora Václava Smetáčka a historičky umění Milady Lejskové-Matyáčové. Jeho bratr byl jazzový bubeník Ivan Smetáček, jeho syn Štěpán Smetáček je známý rockový bubeník, který působil ve skupinách Arakain, Vitacit, Wanastowi Vjecy, Krausberry a mnoha dalších.
Vystudoval hru na klarinet na Pražské konzervatoři. Po jejím absolvování začal studovat na Karlově univerzitě hudební vědu, ale v pátém semestru byl kvůli křesťanskému založení vyloučen.
V roce 1956 společně s bratrem Ivanem založil orchestr Traditional Jazz Studio, v rámci něhož se zprvu zaměřoval na rekonstrukci jazzové klasiky 20. let, postupem času ale rozšířil záběr i o novější žánrová odvětví.
Spolupracoval například s Hanou Hegerovou, Evou Olmerovou a mnoha českými i zahraničními hudebníky.
„Naše první vystoupení se uskutečnilo v sálu Pygmalion paláce Fénix na Václavském náměstí, kam do jazzového klubu chodila i Vlasta Průchová a Jan Hammer,“ vzpomínal Smetáček.
Stejně důležitou roli jako hudba hrála v jeho životě víra. Byl mimo jiné vyznamenán medailí Alberta Einsteina za ilegální účast na Kongresu za lidská práva v maltské Valettě, což ho po roce 1989 přivedlo na politickou a diplomatickou dráhu. V devadesátých letech působil jako velvyslanecký rada v Římě.
Byl držitelem mnoha dalších ocenění, například Výroční ceny České jazzové federace za rok 1967 nebo Evropské ceny Masarykovy akademie umění za celoživotní činnost.
