O úmrtí spisovatelky informovala Kristýna Bardová z organizace Post Bellum, provozující archiv vzpomínek pamětníků Paměť národa. Goetz-Stankiewiczová se jako emigrantka vracela pravidelně do Československa a setkávala se s disidenty, včetně pozdějšího prezidenta Václava Havla.
Markéta Goetz-Stankiewiczová se v roce 1927 narodila v Liberci do česko-německo-židovské rodiny. Za nacistické okupace byl její otec vězněn v Terezíně a po nástupu další totality, tentokrát komunistické, její rodina v září 1948 opustila Československo. Později se usadila v Kanadě, kde vystudovala literaturu a historii. Stala se profesorkou německých studií a srovnávací literatury na Univerzitě Britské Kolumbie ve Vancouveru.
Od roku 1973 jezdila pravidelně se svou matkou do Československa, kde se setkávala s disidenty, třeba v Hrádečku na Havlově chalupě.
„Světla a policie na nás. Tak co tady? A policie nás zastavila. A maminka mi říká: No, tak už jsme v tom. Ale policie: Proč tady jezdíte? Ne, nejdřív: Warum fahren sie hier?, protože my jsme měly německé auto. Potom: Passport, bitte. Tak jsme mu daly kanadské pasy a potom jsme mluvily česky. Tak to bylo pro ty policajty trošičku moc,“ popsala podle Paměti národa sama Goetz-Stankiewiczová jednu návštěvu Hrádečku.
Do Československa přivážela knihy, které v zemi za totality nesměly vycházet. Do zahraničí zase vozila díla disidentů, překládala je a psala o disentu, například publikaci The Silenced Theatre: Czech Playwrights without a Stage z roku 1979. Za šíření české literatury dostala od prezidenta Havla v roce 2000 medaili Za zásluhy II. stupně a v roce 2016 zase obdržela Cenu Jiřího Theinera za šíření a propagaci české literatury v zahraničí.
