RECENZE: Kapela Vltava na albu špásuje o vážných tématech

V případě písniček kapely Vltava si člověk vlastně nikdy nemůže být úplně jistý, na čem vlastně je. - Vltava si ráda hraje – jak s posluchačem, tak s mnoha žánry i slovy.

Žongluje s jazzem, šantánem i pouličním šramlem, klezmerem stařičkým rock’n’rollem i popem. Odmítá se brát vážně, ale necpe nikomu pod nos, že teď by se měl smát.

Ostatně první slova desky znějí „Mě už to tady nebaví/v mrmlavým údolí/svět jak malý podnájem/díky moc, mám nezájem“. Nazve desku Spass muss immer sein, ale v textech se dotýká vážných témat, přičemž výjimkou není ani písnička o smrti.

Spass muss immer sein

70 %

Vltava

Ve zpěvu Roberta Nebřenského je pořád kus chlapecké čistoty, naivity a dychtivého úžasu, s nímž pozoruje a popisuje okolní svět. Nové album si žádá připraveného posluchače, který s přístupem Vltavy k hudbě souzní. Ten dostane muzikantsky i zvukově perfektně ošetřenou nahrávku s mnoha bezelstnými chytlavými melodiemi a košatými texty.

Kdo si k Vltavě dosud cestu nenašel, novinka na tom nic nezmění.

Natolik jde o originální a výrazné těleso, že nemá potřebu své hudební výrazivo nějak zásadně obměňovat.