RECENZE: Koho nebaví Jaroslav Foglar, ať zkusí Křídového panáčka

Jen co skončila knižní Prašina, populární trilogie pro mládež o tajemstvích a dramatech jedné zapadlé pražské čtvrti, už je tady nášup! V komiksu. A navíc sešitovém, na pokračování, jak velí ta nejlepší tradice. První díl vyšel letos v dubnu, právě teď přistál na knihkupeckých pultech díl čtvrtý – a do konce roku vyjdou ještě další tři.

Obálka Prašina. Kroniky. Křídový panáček. Část čtvrtá: Poprava (2022) | foto: Paseka

A protože sedmička je šťastné číslo, vypadá to s tím komiksem zatím náramně. Snad až na ten trochu pomotaný, příliš dlouhý název: Prašina. Kroniky. Křídový panáček. Část čtvrtá: Poprava.

Scenáristou série je Vojtěch Matocha, kreslířem pak Karel Osoha. Zatímco v trilogii Prašina – Černý merkurit – Bílá komnata hrálo prim slovo, text, samotné vyprávění, v komiksové sérii je přirozeně větší důraz na vizualitu, kolorovanou kresbu. Osoha si vede na výbornou.

Střílí od boku stejně suverénně detail emočně rozehrané tváře jako velkou dvoustránku z nadhledu. Na té dvoustraně proudy deště přibíjejí k zemi desítky rozostřených lidských postav, které se ovinuly kolem mohutného stromu. Ten nad nimi trochu děsivě roztahuje větve jako nějaký obří pařát nebo chapadla chobotnice.

Zachránit paměť Prašiny

O ten strom jde ve čtvrtém dílu především. Ten strom je totiž těžiště, centrum Prašiny. Té čtvrti, kde se občas věci dějí jinak. A má jít k zemi, má se konat jeho poprava. Aby mohl developer na místě postavit pěkné parkoviště. Ten strom je generátorem atmosféry: magické, přízračně, snad i trochu hororové. Ale generuje především neklid: za celou tou akcí je totiž ještě něco jiného. Je to léčka, je to past. Na tajemnou postavu, co zakládá po městě požáry a značkuje si terén panáčkem. Nejčastěji ten svůj podpis provádí křídou, aby bylo jasno, odkud se vzal podtitul série.

Prašina. Kroniky. Křídový panáček. Část čtvrtá: Poprava

90 %

Vojtěch Matocha, Karel Osoha

Paseka, Praha 2022, 24 strany

Ta jednoduše načrtnutá postavička má zřejmé poselství: zachránit paměť Prašiny. Tamější rezidenti by rádi, aby čtvrť měla dál svoje pouto s minulostí, napříč generacemi a stoletími. Modelují svoje místo jako ostrov, kde se přetlačují síly včerejška a dneška, pomalost a zběsilý kalup, svět magického dětství – a užitná, pragmatická, brutální dospělost. Prašina připomíná trochu Laputu z Gulliverových cest Jonathana Swifta, trochu Prahu konce 19. století, kdy začala asanace, která z městského jádra vyrvala pořádný kus dějin. A nejvíc připomíná samozřejmě Foglarova Stínadla.

Vojtěch Matocha se u Jaroslava Foglara nepochybně učil – a poučil. Bere sice od svého guru podobně profilované postavy, podobné motivy i základní příběhový rozvrh. Podobně jako on pracuje s paralelní skutečností, plnou dobrodružství, akce a tajemství. V tom zásadním se ale liší. Na rozdíl od Foglara není Matocha modelový, nechce prvoplánově kultivovat dospívající kluky, radši vypráví. Svižně a pružně. Dařilo se mu to v původní Prašině, daří se mu to v aktuální komiksové sérii. Pátý díl vyjde v říjnu.