RECENZE: Pro Pokáče byla O2 arena příliš velkým soustem

Z hlediska návštěvnosti skončil koncert písničkáře Pokáče v O2 areně maximálním úspěchem - pár hodin před začátkem totiž oznámil vyprodání všech vstupenek. Horší už to bylo se samotnou show, kterou zachraňovali hlavně hosté v čele s Lucií Bílou nebo Miraiem Navrátilem.

Těžko se dají Pokáčovy písně, a tudíž i jeho koncerty, hodnotit zcela seriózně. Jan Pokorný, kterého roky živila práce v IT oboru a muzika pro něj po tu dobu zůstávala příjemným koníčkem, v nich spoléhá hlavně na humor, nadsázku a neskrývané balancování na hranici trapnosti - a občas i daleko za ní.

Od jeho dosud nejvýznamnějšího vystoupení se proto nedal očekávat ani hluboký umělecký zážitek, ale ani megalomanská show po vzoru největších světových kapel, které stejná hala běžně hostí. Ostatně už pohled na složení publika zahrnující množství dětí v doprovodu rodičů naznačoval, že půjde spíše o jakousi rodinnou, generačně otevřenou zábavu, snad alternativu večerního televizního programu.

Hned v úvodu odprezentoval na intimně uzpůsobené scéně evokující obývací pokoj skladbu složenou speciálně pro tuto událost. Podařilo se mu s ní diváky několikrát rozesmát a navodit přátelskou náladu. V tu chvíli to vypadalo, že by se večer mohl nést v duchu jakési písničkové stand-up show, během níž bude veškerá pozornost upřena na hlavního protagonistu a jeho kytaru či ukulele.

Poté, co se po jeho boku při skladbě Zejtra je taky den objevil zpěvákův kamarád Voxel, s nímž v jednu dobu vystupovali po klubech jako duo, se však scéna proměnila. Hned s následující položkou V lese získala robustnější rozměry, prostor dostaly projekce i hostující kapela Light & Love. Pokáč se snažil rozlehlému prostoru přizpůsobit a nabídnout přítomným něco víc než dvě hodiny brnkání a hravých popěvků.

Během večera se na chvíli přesunul na menší jeviště na opačném konci haly, což, přiznejme si, dnes v O2 areně dělá téměř každý, a poté na maketě ledovce za zpěvu písničky Antarktida doputoval zpět na hlavní pódium. To už ale koncertu spíše padal řemen, protože Pokáčovy oddechově ležérní songy si s prostředím gigantické arény příliš nerozuměly a také humorných momentů postupně ubývalo.

Rozptýlení přineslo se songem Vlasy zapojení smyčcového souboru Unique Quartet, píseň Úplně levej zase přišel podpořit dětský pěvecký sbor. Když došlo na duet I když jsme plešatý, který si s ním nemohla ze zdravotních důvodů zazpívat Anna Slováčková, vytáhl místo ní z obecenstva malého chlapce. Jeho bezprostřednost, s níž suverénně naběhl na pódium, aniž by uměl text ohlášené písničky, vzbuzovala spontánní úsměv. Byly to však vždy jen drobné střípky, které znamenaly chvilkové vytržení ze šedi jinak nevzrušivého představení.

Snaha o dramaturgickou pestrost byla sice patrná, nezakryla však to nejdůležitější – že Pokáč pouze na svoje písně a slovní ironii největší českou halu zkrátka neutáhne. To, že si je toho sám vědom, se naplno ukázalo ve finálovém bloku, kdy se vedle něj střídal jeden pěvecký host za druhým.

Skvěle zpívající Lucii Bílou doprovázel v rádiovém hitu Dobrý kafe, který pro ni minulý rok složil. Mirai Navrátil, jehož skupině dlouhodobě pomáhá s texty, si publikum podmanil opojným refrénem singlu Chci tančit. Atmosféře večera to prospělo, protože vzduchem najednou proudila nefalšovaná muzikantská energie, jakou si prostor O2 areny zaslouží. Háček byl v tom, že Pokáč sám sebe na vlastním koncertu postavil do role komparzu.

Pokáč

40 %

O2 arena, Praha

24. září 2022

Jako další se na scéně ukázali Jakub Děkan či Pavel Callta a po nich i Kazma a producent Ondřej Fiedler - to když všichni přítomní umělci společně odprezentovali skladbu Cizí zeď bojující proti nenávistným internetovým komentářům. Spolu s přídavky se délka vystoupení natáhla téměř ke dvěma hodinám, což lze považovat za standardní rozsah - vzhledem k jednotvárnosti repertoáru byl však tentokrát ubíjející.

Pokáčovi nelze upřít, že se na české mainstreamové scéně stal svým způsobem fenoménem. O tom, že dokázal zacelit díru na trhu a oslovit publikum mimo řady běžných hudebních fanoušků, svědčí nejen milionové počty přehrání na streamovacích platformách, ale i loňské druhé místo v anketě Český slavík hned za Markem Ztraceným.

V případě koncertu v O2 areně však přecenil svoje schopnosti. Odškrtl si sice metu, kterou v posledních letech touží dobýt stále více tuzemských interpretů a kapel, zapomněl však vzít v potaz skutečnost, že vzhledem ke kulisovému charakteru své tvorby nemá mnohatisícové hale co nabídnout.