Když jsem v dětství chodila na „ušní, nosní, krční“, fascinovaly mě kahany, všelijaké nerezové kleštičky, trychtýřky, špachtle do krku a zrcadlo na hlavě pana doktora...
Ano, kahany se používaly na to, aby se zrcátka ohřála. Při vyšetření pacienta nesmějí studit a nesmějí se zamlžit. Kahany už se dnes nepoužívají nebo jen výjimečně. Koukněte, máme chytřejší mašinku. Je to vlastně speciální stůl, který předehřívá nástroje, je k němu připojený i mikroskop, sání, což je v podstatě takový zmenšený vysavač. A samozřejmě je na to napojená i voda, jež pak teče ve správné teplotě, když potřebujeme například vypláchnout ucho. Špátle a ostatní nástroje používáme prakticky stejné jako dříve. I zrcadlový reflektor.
Když lidi svědí ucho, strkají si do něho kdeco. Hřebík, kancelářskou sponku, sponku do vlasů, pletací jehlice a podobně. A významně tak zvyšují riziko zánětu.
