RECENZE: Manga Tomie je jako její titulní hrdina. Děsivá i svůdná

Cosi o lásce až za hrob je možné se dočíst v mnoha i klasických literárních dílech. Japonský mistr hororového komiksu Džundži Itó v knize Tomie jde ale mnohem dál. Lásku nahradil posedlostí a smrt je pro něj jen bezvýznamná lapálie.

I o nezdravé fascinaci ženou, případně mužem, jsme si leccos přečetli a mnohé viděli. Ale více než sedmisetstránková bichle Tomie je mnohem silnější kalíšek saké. Jde o souborné vydání jednoho z prvních autorských počinů kreslíře a scenáristy Džundži Itóa, z jehož pera pochází například „voňavý“ horor Ryby nebo úžasně zvrácený, k dokonalosti vybroušený hororový klenot Spirála.

I Tomie je svým způsobem horor, ale mezi tím vším svíravým děsem a tíživými obrazy tělesných transformací a naprostého psychického rozpadu osobnosti probleskuje ještě něco. Úvaha o tom, jak snadno lze manipulovat s objektem svého zájmu, chorobná touha po lásce, pozornosti, oblibě. Itó opět pracuje s velmi prostou výchozí premisou: Tomie je překrásná dívka, která své zejména mužské okolí stejnou měrou fascinuje jako děsí a odpuzuje.

Znáte to úsloví „samou láskou by ji snědl“? V tomto případě ji každý, kdo se zahledí do jejích hadích očí, rozseká na malé kousíčky. Ale Tomie se vrátí. Zas a znovu, aby rozehrála další kolo své příšerné hry.

Tomie

80 %

Džundži Itó

překlad: Anna Křivánková

Nakladatelství CREW, 2022, 740 stran

V úvodních kapitolách jako kdyby se autor jen zlehka rozjížděl a rozkoukával, jsou trochu kostrbaté, místy uspěchané.

Každá další je ale silnější v kramflecích, Tomie se vrací v mnoha variacích a podobách a její osidla jsou čím dál lepkavější.

Nejznepokojivější na tom všem ale je, že ačkoliv k ní od počátku cítíme hnus a odpor, jsme jí vlastně taky do určité míry fascinováni. Nevíme, co je zač, kde se vzala, odkud má své nelidské schopnosti a nejsme si jisti, jestli to chceme vědět. Ale místy k ní cítíme něco jako soucit, pochopení, účast.

Autor nám v tom nebrání, nepodsouvá žádný návod, jaké emoce máme při čtení v tu kterou chvíli pociťovat. Pohled na Tomiinu krásnou tvář je tak vlastně pohledem do své vlastní duše. Co tam kdo nalezne, už není Itóovou starostí.