Katedrála Nidaroský dóm v norském Trondheimu je největší gotický chrám ve Skandinávii. Jak se přihodilo, že jste tam měla 30. července sólový projekt po slavné zpěvačce Björk?
Po době covidu, kdy se koncerty spíše rušily, než pořádaly, jsem začala sezonu recitálem v Obecním domě v rámci cyklu koncertů Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Jsou tam nádherné historické varhany, které v tomto překrásném prostoru výborně znějí. K tomu jsem zpívala. Byl to něčím výjimečný koncert, jakých zase tolik nebývá. Málokdy se stává, že lidé brečí dojetím. Možná to bylo i tím, že se dlouho nekoncertovalo a byl tam přetlak emocí. Sama jsem to tak cítila. Ještě silnější to bylo druhý den, kdy se mi po tom zážitku začalo stýskat a dostavilo se jakési prázdno. A do toho mi přišel e-mail od jednoho norského producenta, že byl náhodou na koncertě v Obecním domě, protože s Českou filharmonií připravuje velký koprodukční projekt Smetana 2024, a vůbec nechápal, v jakém světě se to ocitl. Že v životě neslyšel v kontextu klasických varhan něco tak zvláštního. A že už poslal ukázku koncertu svému kolegovi, který dělá velký multižánrový festival v Trondheimu. Ten mu pak prý čtyři minuty po odeslání volal, že mě okamžitě bere na tento ročník festivalu, přestože už měli program uzavřený.
Panovalo takové ticho, až jsem začala mít obavy, jestli v publiku vůbec někdo sedí. Byla jsem k němu totiž otočená zády, jak často varhaníci bývají.
