Už počtvrté se Rosťa Novák se svým souborem Cirk La Putyka účastní mezinárodního novocirkusového festivalu Fringe. Do skotského Edinburghu letos přivezli dvě představení, loňskou premiéru Runners, které se odehrává na obřím běžeckém pásu, a dále úplnou novinku Boom Vol. 2, jež vznikla ve spolupráci s ukrajinskými studenty akrobacie. Čeští diváci se její premiéry dočkají 30. září.
Jaké máte dojmy ze skotské premiéry?
Prvním dvěma dnům se zde říká preview, pak teprve následuje premiéra. Jak tento přístup u nás moc nepraktikujeme, tak jsme si tím ten pocit premiéry, emoce a stres, už prožili.
Můžete srovnat současné Fringe s předchozími ročníky?
Edinburgh se mění v řádu hodin, ve středu byly ještě hlavní ulice poloprázdné, ve čtvrtek se ale město proměnilo v barevnou škálu kultur, žánrů a lidí. Pulzuje to tu jako dřív. Z High Street ale úplně zmizely plakátovací tubusy, ikonická záležitost festivalu. Možná to má souvislost se spotřebou papíru. Marketingově tedy došlo k velké změně. Ovšem když jsme právě na High Street roznášeli letáky, tak těm, co mají iPhony, přišly přes Air Drop náhle pozvánky na jiná představení. Hledají se tedy způsoby, jak distribuovat leták skrze jiná média než papír.
Co právě teď děláte?
Zrovna sedím v edinburghském bytě, moje žena pere a žehlí kostýmy. Je to takový ten klasický festivalový život, kdy si umělec musí dostat diváka na představení sám. Za hodinu totiž vyrážíme v kostýmech do centra města. Je krásné, když se na ulici s někým zapovídáte, pozvete ho na představení a za tři hodiny ho skutečně vidíte v hledišti. Hned druhý den se mi to takto stalo a byl to nádherný zážitek. Osobní setkání tu opravdu funguje. Ale celý sál se tím samozřejmě nevyprodá.
Roznášení letáků je tu tedy běžná praxe?
Je to takový kolorit. Ve městě potkáte stand-up komiky, tanečníky, muzikanty, cirkusáky. Všichni jsou v kostýmech a zvou na svá představení. Strávíme takto dvě tři hodiny. Pak si musíme představení sami postavit, odehrát, zbourat a teprve pak končí den.
A když přijde první recenze, na což se čeká, protože kritiky tu jsou rozhodujícím elementem návštěvnosti, musíme naše letáky ohvězdičkovat. Čtyři nebo pět hvězdiček v recenzi The Times či jiných novinách je totiž zárukou, že představení stojí za to vidět. Všechny naše letáky a plakáty se tak vyplatí přelepit obdrženým počtem hvězdiček a titulkem článku. Z bytů se pak stávají kanceláře a manufaktury na tisknutí.
 |
Součástí představení Boom Vol. 2 jsou i ukrajinští studenti, jak tato skutečnost na Fringe rezonuje?
O spojení se studenty kyjevské akademie píšeme v anotaci, udělali jsme pár rozhovorů, ale jinak to příliš netlačíme. Tady se totiž otevírá tolik témat, že každé dostává nějaký svůj prostor v rámci zde uváděných 2 400 představení. Venue Underbelly, v rámci kterého zde vystupujeme, nás ale oslovilo právě na základě reportáže Reuters o původní verzi představení Boom Vol. 1, kterou jsme v Praze uváděli tři týdny po vypuknutí války.
Co vlastně od účasti na Fringe očekáváte?
Je to pro nás brána do světa. Po prvním zdejším uvedení La Putyky jsme odletěli do Sydney na festival. Díky Edinburghu. Máme tu letos dvě představení, tak doufám, že každé z nich čeká nějaký výjezd do zahraničí. Pro mne osobně je to pak možnost vidět, kam se náš žánr posunul. Od malých one-man show, přes nezávislé scény až po kolosální představení. A také tu získáváme spoustu kontaktů.
Před lety jste na festivalu vyvolali kontroverzi, o co tehdy šlo?
Naštěstí si na to nikdo nevzpomíná. Vzpomněl jsem si na to naopak já, když jsme procházeli po onom mostě. Tenkrát jsme naše představení Dolls museli hrát vedle těch nejkomerčnějších kabaretů, jako je Barbu a Limbo. Dolls přitom bylo dost temné a postapokalyptické, proto jsme si řekli, že krom letáků musíme udělat nějaký obraz, který na nás upozorní. Naši hrazdaři – jeden z nich je nyní ředitel berlínského cirkusového festivalu – se v centru města pověsili na hrazdu z mostu nad silnicí plnou aut. Mělo to skutečně velký ohlas v médiích, dostali jsme se na titulní stránky. Za mnou a bratrem ovšem přišla policie a museli jsme řešit porušení bezpečnostních nařízení.
Ta událost nám tehdy nastolila otázku, kam až člověk při propagaci představení má a nemá zacházet. Nyní se proto vracíme k jednoduchosti a pokoře setkávání na ulici a nějakou provokaci nehledáme.
Spolu s La Putykou jsou letos na Fringe i čeští Losers Cirque Company, chystáte něco dohromady?
Oni sem přijíždějí jen na devět představení. Společně ale plánujeme vyrazit na High Street, abychom oslavili účast české scény. Z dřívějších ročníků si totiž pamatuji větší účast, jezdily sem naše taneční soubory VerTeDance, Lenka Vágnerová, Spitfire Company, Teatr Novogo Fronta, Miřenka Čechová, Divadlo Neslyším a získávaly tu i ceny.
