Když Kerkonošák řekne houno. Autorku Trautenberga večerníček nepotěšil

Je to sto let, co se 8. srpna 1922 narodila Marie Kubátová, lékárnice a spisovatelka. Vymyslela vypaseného Trautenberka, protivníka Krakonoše v oblíbených Krkonošských pohádkách. Na autorku, která položila základ Krkonošským pohádkám, vzpomněl týdeník 5plus2.

Sice byla rodilou „Pražandou“ z Pankráce, ale po válce a pobytu v Karlových Varech se Marie Kubátová trvale usadila s rodinou ve Vrchlabí. Pracovala v několika podkrkonošských lékárnách.

Už v roce 1956 posbírala a sepsala Daremný poudačky. Šlo o krkonošské pohádky a pověsti. Coby báječná vypravěčka tehdy použila místní nářečí, typickou mluvu tamního lidu. „Když Kerkonošák řekne houno, ani to z huby nezasmerdi,“ citovala Kubátová jednoho ze svých učitelů.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech.

Na náměty Marie Kubátové vznikly jedny z nejslavnějších tuzemských večerníčků Krkonošské pohádky. Scénáře pro televizní zpracování psala Božena Šimková. Jde v nich o věčné spory mezi spravedlivým Krakonošem a chamtivým Trautenberkem.

V jejich rolích jsou vousatý poctivák František Peterka a lakomý tlusťoch Ilja Prachař nezapomenutelní. Anče, Kuba a hajnej jim zdatně sekundují. Loutku „práskačky“ sojky, co každou neplechu hlásila pánovi hor, tenkrát vodila Jana Prachařová, manželka Ilji.

Jenže zkratkovitá vyprávění původní autorce neseděla. „Psané krkonošské pohádky od Marie Kubátové a její maminky Amálie Kutinové obsahují mnohem košatější příběhy,“ upozorňuje Jan Luštinec, penzionovaný emeritní ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici. Kubátovou zpracování naštvalo a nesouhlasila s ním: „Vyznělo to dost černobíle, ztratilo to můj rukopis. Ale co byl vrchol všeho – scenáristka večerníčků si pak vydala moje pohádky knižně.“

K hrozícímu soudnímu sporu mezi oběma dámami nakonec nedošlo. „Řekla jsem si, že na stará kolena se už nebudu dohadovat,“ přiznala Kubátová.

Krakonošovi ztvrdl jazyk nikotinem

Se svojí nejslavnější rolí Krakonoše měl vcelku potíže i herec František Peterka. Prý toho tenkrát moc nenaspal. „Ze zkoušky v divadle jsem jel do Prahy na Barrandov, tam jsme točili do rána, a pak jsem se zas vracel do Liberce,“ vzpomínal na natáčení večerníčků.

„Jsem nekuřák a tady jsem musel doopravdy kouřit. Ten záběr, jak vycházím, se opakoval snad dvacetkrát a pokaždé jsem musel mít tu fajfku pořádně rozdýmanou, aby se z ní hodně kouřilo, aby to na kameře bylo vidět,“ vysvětloval Peterka.

Točila se mu hlava. „Ztvrdl mi jazyk a přestal jsem vnímat okolí. Když potom řekli, že je hotovo a že je půl hodiny pauza, musel jsem poprosit rekvizitáře, aby mi pomohl dolů. Bylo mi tak zle, že mi na čele vyrazil studený pot, cítil jsem se na umření,“ říkal pohádkový vládce hor.

Ale Marie Kubátová nepsala jen pohádky, je autorkou mnoha knih pro dospělé. Vydala jich na osmdesát. Připomeňme třeba novelu Třikrát denně kapku rosy, podle které vznikla v roce 1981 televizní inscenace s Martou Vančurovou v hlavní roli mladé lékárnice.

„Anče, Kubo, hajnej!“ čílí se jejich milostpán Trautenberk

■ Autorkou scénáře k televiznímu večerníčku Krkonošské pohádky je Božena Šimková, která však za kritiku vpádu okupačních vojsk v roce 1968 nesměla otevřeně publikovat. Proto je v titulcích večerníčku uvedená jako autorka Zdenka Podhrázská a Marie Kubátová.

■ Byla to právě Kubátová, kdo vymyslel třeba postavu Trautenberka, a je uváděná i jako autorka námětu pohádek. Trauttenbergové z Trauttenbergu jsou starým německým šlechtickým rodem, který vlastnil polnosti a usedlosti v Podkrkonoší a kolem Jilemnice. Kubátová si jméno tyranského pána počeštila na Trautenberk.