RECENZE: Dívčí kapela Nova Twins jiskří energií, ale chybí jí hit

Vzpomínáte s nostalgií na divoký crossover devadesátých let, kdy se křížil rap s rockem, metal s elektronikou a vůbec všechno se vším? V tom případě se poohlédněte po desce Supernova skupiny Nova Twins.

Co albu Supernova britské dívčí dvojce Nova Twins, současné žhavé akvizici světové (nejen) rockové scény, nechybí? Energie a nápřah. Jiskry lítají z každé odehrané noty, je to jízda po horské dráze, pomeranč, při jehož konzumování vám poteče šťáva až po bradě.

Holky jsou díky svému exotickému původu (Írán, Nigérie, Jamajka, Austrálie) hodně temperamentní a šlapou do toho od první do poslední skladby. Není tedy divu, že se o nich s respektem vyjadřují jak mainstreamová hudební média, tak žánrově zaměřená. Zkrátka ideální poslouchání na léto.

Co albu Supernova chybí? Zaprvé hit na první dobrou. Písnička, která vás okamžitě sejme a díky níž budete mít chuť desku točit pořád dokola. Ne že by tu absentovaly chytlavé motivy, ale zabiják na první dobrou tu prostě není. A to je škoda.

Navíc je znát, že Nova Twins pečlivě naposlouchávaly rozličné tvrdší hudební žánry, které hýbaly devadesátkami, nepřišly ale v zásadě s ničím, co by je nějak posunulo. Hodně z jejich alba křičí Rage Against The Machine, crossover, nu-metal, hodně rapu a něco tvrdé elektroniky. Zkrátka výkladní skříň zmíněné dekády.

Supernova

65 %

Nova Twins

Pamětník bude spokojeně kývat hlavou do rytmu, protože většinu z toho, co Nova Twins produkují, už slyšel. Čerstvá posluchačská krev možná zajásá nad novým zvukem, ale o nic skutečně nového nejde.

Na kterou stranu se tedy přiklonit? Jak už zaznělo, je to hudba na relax, odreagování se. Třeba se Nova Twins v budoucnu hudebně někam posunou, třeba budou stále mydlit „urban punk“, jak svému stylu říkají. Tady a teď jsou ale naprosto v pořádku a i přes vyřčené výhrady je berme.