Vše začalo před zhruba čtyřmi lety, když se s rodinou přestěhoval do někdejší rudolecké pazderny. Původně jen víkendové obydlí totiž vyžadovalo hodně oprav, do nichž se Jiří Šperl pustil z velké části na vlastní pěst, navíc s cílem co nejvíce zachovat původní ráz venkovského bydlení.
„Byť jsem vyrůstal na vesnici, práce se dřevem, ale třeba i zedničina pro mě byly do té doby velká neznámá – jsem vystudovaný elektrikář,“ popisuje začátky rekonstrukce chalupy Jiří Šperl.
S pomocí návodů na internetu a hlavně díky velkému odhodlání a nadšení nakonec zvládl nejen přístavbu dalších místností, ale třeba i výměnu podlah, omítek, výrobu dřevěných oken nebo renovaci dobového interiéru a nábytku, jenž nebyl zrovna v dobrém stavu.
„Někdy to byl docela náročný proces, futra jedněch dveří jsem brousil třeba na třikrát, protože výsledná barva se nám s manželkou pořád nelíbila. A spousta dalších úprav trvá v podstatě dodnes, pořád je tady co dělat,“ říká Šperl s tím, že právě přes tyto práce se dostal i k výrobě misek.
První miska prošla komínem
Jednu si tehdy někde pořídila jeho žena a on chtěl vyzkoušet, zda by ji zvládl vytvořit také. Opět si nastudoval vše, co šlo, a pustil se do výroby. Činnost jej okamžitě nadchla, přestože neslavil hned úspěchy a první miska prošla komínem.
Jiří Šperl
|
„Je to pro mě hlavně relax po práci, při kterém si dokonale vyčistím hlavu,“ líčí tvůrce.
Dřevo na misky shání, kde se dá. Pokud se někde objeví inzerát na jeho prodej za rozumnou cenu, tak ihned volá a jede na místo. Občas mu něco donesou i známí nebo lidé ze vsi. „Vhodná je třeba lípa, která se hodí také na opracování dlátem, dále například ořech, třešeň nebo klidně i bříza,“ vyjmenovává Šperl.
Tvary jeho misek jsou hodně různorodé, občas vzniknou třeba z kousku mohutné větve, který byl určen na spálení v kamnech. A zatímco někdy ho tvar nebo kresba dřeva inspirují k výsledné podobě výrobku, jindy má konkrétní představu finální misky a hledá pro ni vhodný materiál.
„Vždy se ale snažím, aby vynikla přirozená krása dřeva, a to i s vadami, co se v něm samozřejmě vyskytují. Občas se objeví nějaká prasklina, suk. Ale i takové prvky se dají do výsledné podoby výrobku zapracovat,“ vysvětluje tvůrce.
Bylo jich tolik, že je musel prodávat
Při rýsování pracuje klasicky s kružítkem a pravítkem, ale rád vyrábí rovněž misky nepravidelné, kdy respektuje podobu, kterou vymodelovala sama příroda.
Po výběru materiálu a narýsování či nakreslení tvaru už přichází na řadu samotné opracování dřeva. K tomu Jiří Šperl používá úhlovou brusku. Pomocí různých druhů řezných kotoučů dosáhne hrubého tvaru, který pak ještě doladí a vyhladí smirkovým papírem. Na něj si dokonce vyrobil i vlastní speciální držáky ze suchého zipu a pěny z kuchyňských houbiček. Po tomto vyhlazení a vyleštění je ještě miska natřena přírodním lněným olejem a na každém výrobku také nechybí vypálená autorská značka.
Do výroby misek se rudolecký milovník dřeva pustil před přibližně třemi lety s takovou vervou, že je následně musel začít prodávat, protože už je doma nebylo kam dávat. „Nějakých pár stovek jsem jich už určitě stihl vytvořit,“ míní Šperl, který by nejraději svůj koníček přetavil do budoucna i v regulérní zaměstnání.
Zatím ale stále zůstává u profese počítačového programátora a se dřevem a nářadím tráví „jen“ svůj volný čas. Dřevěné produkty nabízí hlavně prostřednictvím svých webových stránek, facebookového profilu nebo na Fler trzích v regionu.
Když při práci není hluk, odpočine si ještě lépe
Od misek a úhlové brusky si navíc v poslední době čím dál raději odskakuje ke klasickým dlátům, čímž se jeho sortiment ještě rozšířil.
„Většinou lidé začínají právě dláty a pak postupně přecházejí na strojní opracování. U mě to ale bylo přesně naopak. Až loni jsem se přihlásil na řezbářský kurz a tam začal s výrobou prvních dřevěných křížků. Začalo mě to hodně bavit, při téhle ruční činnosti s nářadím není totiž žádný hluk jako při práci s bruskou. U toho se relaxuje ještě o stupeň lépe,“ konstatuje s úsměvem Šperl s tím, že ke křížkům se postupně přidaly například obrazy nebo různé dekorace. Inspiraci pro tyto motivy nachází všude okolo sebe.
Přestože by se Jiří Šperl řezbářskému řemeslu rád věnoval na plný úvazek, neumí si moc představit, že by to s sebou přineslo i sériovou výrobu.
„Z toho mám už trošku strach. Když jsem jednou na Facebooku nabídl lidem své vyřezávané dřevěné kříže, tak se mi obratem ozvalo nějakých osm zájemců. Celý měsíc jsem pak dělal pouze tyto kříže, což bylo celkem náročné,“ vzpomíná řezbář s tím, že mnohem raději zkouší nové motivy i tvary a nechává se unést momentálním nápadem nebo náladou.
