RECENZE: Scorpions zahráli solidně, opravdu strhnout ale nedokázali

Padesát let po debutu Lonesome Crow vydala německá hard rocková kapela Scorpions nové album Rock Believer a vyrazila s ním na stejnojmenné turné, které mělo zastávku i v pražské O2 areně.

Na jedné straně člověk musí „škorpíky“ za vpravdě buldočí vytrvalost obdivovat. Až na pár úletů, jako bylo třeba „moderně“ znějící album Eye II Eye z roku 1999, kde kapela v rámci tehdejších trendů přiložila do rockových plamenů něco elektronických polínek, se nikdy nezpronevěřila svému zvuku a vždy dokázala na albech přijít alespoň s jednou hitovou melodií, případně osvědčeným ploužákem.

Na straně druhé – a koncert to dost zřetelně doložil, už Scorpions žijí z podstaty a jedou na setrvačník. Ne snad, že by v Praze podali polovičatý nebo odfláklý výkon, ono hrajte na půl plynu, když vám záda jistí bubenické dynamo jménem Mikkey Dee (ex-King Diamond nebo Motörhead), ale celé to bylo jaksi vlažné, bez šťávy.

Trochu statická pódiová show by nevadila – pánům není dvacet a potěchu pro oko obstarala hra světel a zadní projekce. Ale kapela působila, jako když hraje z musu, což se týkalo především frontmana Klause Meineho, který působil strnule a toporně.

Možná to vycítilo i publikum, které nedokázalo reagovat tak spontánně a vroucně, jak by si asi skupina přála. Týkalo se to hlavně balady Wind Of Change, v níž Scorpions pozměnili úvodní verše tak, aby vyjadřovala jejich pocity z dění na Ukrajině.

Soukolí se prostě roztáčelo nějak ztuha, hlavně zkraje večera. Jak takž se atmosféra dostala do varu až s letitou Bad Boys Running Wild z klasického alba Love At First Sting. Pochodové tempo, na milimetr přesně vysoustružené kytarové riffy, úderný refrén. Scorpions tehdy vařili z velmi podobných ingrediencí jako jejich krajané Accept.

Rock Believer Tour

60 %

Scorpions

O2 arena, Praha

26. května 2022

Osvěžující moment byl, když se Klaus Meine ztratil v akustické Delicate Dance a musel začít znovu. Naopak jen se zatnutím zubů bylo lze přežít baskytarové a hlavně pak bubenické sólo. Ano, víme, že Scorpions angažováním zmíněného Mikkeyho Dee trefili jackpot, ale tenhle nešvar rockových koncertů už by měl dávno skončit na smetišti dějin jako nepotřebné harampádí.

Pořádně kopnout do vrtule se skupině povedlo až v samotném závěru s jízdou Blackout a stadionovou halekačkou Big City Nights. Pak už jen přídavky v podobně další povinné balady Still Loving You a na úplný závěr Rock You Like A Hurricane.

Nebyl to v žádném případě špatný koncert, ale únava materiálu už je prostě znát. Scorpions jsou s léty sehraní, slyši na sebe, jako praví profíci si neodváží nic výrazně odfláknout. Opravdu strhnout se jim ale nepodařilo.