Filmová klasika Jaroslava Papouška Ecce homo Homolka z roku 1969 patří mezi snímky, které oplývají množstvím zlidovělých hlášek.
„Jestli si ten fotbal nevybojuješ, tak jsi u mě mrtvej muž!“
„Kluci, přestaňte si už hrát na toho tátu!“
„Ta shodit takovejch padesát kilo.“
Většina z nich patrně zazní i v divadelní verzi, kterou nyní chystá pražské Švandovo divadlo. Kus pro zdejší scénu zadaptovala i zrežírovala tvůrčí dvojice Kristýna Jankovcová a Adam Svozil. „Na rodinu Homolkových jako současní tvůrci přirozeně pohlížíme z dnešního hlediska, ale zároveň vedeme dialog s předlohou ukotvenou v 60. letech. Nelze říci, že se inscenace odehrává v současnosti,“ přibližuje novinku Jankovcová.
„Existence Homolků je zasazená spíš do jakéhosi bezčasí, kde se mísí vlivy různých dob. To se odráží například na charakterech. Nejmladší generace reprezentována mileneckým párem je nejvíc současná a oproti tomu například babi s dědou odkazují spíše k normalizační éře. Děj zůstává v podstatě stejný jako v předloze,“ dodává režisérka k zasazení.
O ději se v případě Papouškova díla, které patří mezi klasiku československé nové vlny, přitom dá mluvit jen s nadsázkou. Film s Helenou Růžičkovou, Josefem Šebánkem či Františkem Husákem nabízí spíše sled scén, které ukazují prázdný život jedné hašteřivé rodiny.
Satira nechybí
Podle divadelních tvůrců obývají „Homolkovi 21. století“ svět, který je mnohem komplikovanější a roztříštěnější než dřív. S čím se tedy budou potýkat? „Stejně jako mnoho českých rodin je ovlivňuje jak chudoba, tak absence nějaké péče a zájmu ze strany státu, potažmo elit. Homolkovi přežívají ve stísněném bytě bez naděje na změnu, příroda okolo nich je nenávratně poškozena a velké dějiny je konfrontují s čím dál nesrozumitelnějšími krizemi,“ vysvětluje režisérka. Dílu by ale i přes předestřená témata neměla chybět satira a nadsázka.
„I přesto se snaží užít si zasloužený nedělní odpočinek, i když je to za cenu určitého vytěsňování výše popsaných problémů,“ dodává Adam Svozil. „Jsou na všechno sami a neustále zakouší pocity ohrožení a rozpadu. Musí tedy spoléhat jen jeden na druhého, což je v takto dysfunkční rodince pěkná mela,“ navazuje Jankovcová.
„Návrat k příběhu Homolkových nám mimo jiné umožňuje zjistit, co se tu od 60. let minulého století změnilo a co zas tak moc ne. Vidíme například, že každou další generaci zásadně ovlivňuje chování i hodnoty té předchozí. A že bytová krize znovu žene rodiny k vícegeneračnímu bydlení, které je nutně problematické,“ pokračuje ještě režisérka. „Největší odkaz předchozích generací spatřujeme na poli mezilidské komunikace. Jsou to takové ty evergreeny: manipulace, absence empatie a neschopností otevřeně a věcně komunikovat o problémech,“ vysvětluje.
Podle Svozila spolu generace často mluví s vyloženou agresí. „Každá interakce je vlastně souboj. Přitom je to vlastně smutné – i když se někdo pokusí o vstřícné gesto, často to skončí nějakým nedorozuměním nebo konfliktem,“ přemýšlí.
Novinka má ve Švandově divadle premiéru 28. května. V úlohách prarodičů se objeví Tomáš Petřík a Nataša Bednářová, rodiče si zahrají Natálie Řehořová a Jan Grundman. V roli „mileneckého páru mileniálů“ uvidí diváci Annu Stropnickou a Petra Kulta.
Papouškův film se dočkal dvou pokračování. „K adaptacím dalších dílů by se muselo přistoupit mnohem kritičtěji, protože jsou už velmi ovlivněně normalizační cenzurou a v naprosto odlišném žánru než první, filozoficky laděný film, ale určitě by to byla zábavná výzva,“ přemýšlí Jankovcová.