RECENZE: V čistém a plném zvuku vynikl každý detail písniček Tata Bojs

Milan Cais, zpěvák a bubeník Tata Bojs, už před časem deklaroval, že než se v případě speciálního koncertu v O2 universu kvůli nedobré epidemiologické situaci z loňského podzimu uchýlit ke kompromisům, raději ho znovu přesunou.

Definitivním datem, kdy kluci z Hanspaulky rozjeli svou světelně opulentní a zvukově přepychovou show, byl tedy 11. květen. Je dobře, že Tata Bojs nic neuspěchali a dali si záležet na každém detailu. Scéna, jíž vévodila lomená a vyklenutá LED obrazovka, působila impozantně, nikoliv ale přeplácaně a samoúčelně. Tak to chodí, máte–li v kapele člověka s výtvarným nadáním a citem.

Pokud jde o zvukový systém L-ISA, zaslechl jsem v davu reptání, že díky němu je zvuk až příliš čistý a chybí mu basy. Dovolím si oponovat, hudbě Tata Bojs přesně takové křišťálově průzračné nazvučení sluší. Jejich písničky si zaslouží, aby v nich vynikl každý detail – a to zejména v živé prezentaci, která bývá ještě energičtější než na deskách.

Začínalo se Holkou z plakátu z aktuální desky Jedna nula, následovaly Zvony, Opakování, Minoritní a s každou další skladbou se publikum dostávalo víc a víc do varu. Na skupině bylo jasné, že jede od začátku na plný plyn, že si koncert užívá. Mardoša by bez poskakování a zajíkavého brebentění mezi písničkami nejspíš neodehrál ani notu a do hraní by dával vše, i kdyby před ním zel prázdný sál, ale i na něm bylo zřejmé, že je natlakovaný euforickou energií, která musí ven.

Koncert bude!

75 %

Tata Bojs

O2 universum, Praha

11. května 2022

Zvolnilo se ve chvíli, kdy došlo na „francouzské okénko“, v rámci něhož vystoupila hostující Emma Smetana ve skladbě Tajemství, dále zazněla píseň Ztraceni v překladu a skákat se začalo až s hitem Attention Aux Hommes! a novější Kraftwerk In Saint Tropez s přesně padnoucí a nápaditou zpětnou projekcí.

Láska k německým elektro pionýrům, francouzským komediím, nostalgie, zároveň ale chuť zkoušet stále nové věci a neustrnout. To je hnací motor a také důvod stálé obliby téhle kapely. Chytlavé písničky, hravé texty plné odkazů na Mardošovy a Milanovy oblíbence, formálně občas trochu kostrbaté s rozházenými přízvuky, ale i to k nim patří. A smysl pro slogan. Při refrénu Pěšáků – není malých rokenrolí – se O2 universum málem poroučelo k zemi.

Tata Bojs jsou prostě pořád kluci, co spolu chodí a rádi (si) hrají. Pořád je v jejich hudbě kus sympatické naivní čistoty a i když se vyjadřují k tomu, co je trápí, nemoralizují, nenaléhají na posluchače, nevnucují se mu. Nemají potřebu kolem sebe budovat nějaký gang nebo „rodinu“. Jsou takoví, jací jsou a jeden by neřekl, že příští rok oslaví pětatřicátiny.