Roku 1278 se konala na Moravském poli bitva, v níž zahynul Přemysl Otakar II., zatímco vítěz Rudolf I. upevnil pozici Habsburků. Výpravný koprodukční projekt zkoumá událost podle ustáleného modelu, v němž se „mluvící hlavy“ odborníků střídají s hranými pasážemi.
Ze vší velkoleposti však vzejde pramálo faktických překvapení. Archeologové hledající dobové zbraně a těla padlých naleznou prozatím jen „velmi slibné náznaky“ možného pohřebiště.
Historikové z několika zemí sice zaručují korektnost, ale nejčastěji se shodnou ve větách typu „to s určitostí nevíme a nejspíše se už nikdy ani nedovíme“; včetně okolností smrti českého krále.
Ilustrativní bitevní scény se tradičně vyžívají ve zpomalených záběrech; sice se tu pohybuje více vyznavačů historického šermu než v chudších domácích produkcích, nicméně „dunící kopyta deseti tisíc koní“ se stejně nedostaví.
Hrané pasáže pak ústy dějinných hrdinů sdělují vskutku světoborné informace, třeba když Přemysl Otakar II. žádá své muže, aby šetřili síly pro nadcházející boj, nebo když jej manželka Kunhuta vyzývá, že je čas jít spát.
Mimochodem od historiků mimo jiné padne, že nevědí, jestli královna navštívila Přemysla Otakara II. přímo na bojišti; pak ovšem nedává smysl, proč se výjev domnělé návštěvy vůbec inscenuje.
Film si tak udržuje zajímavost spíše díky obecnějším poznatkům, jak vypadala válečná tažení a vojenské tábory příslušné doby, jenomže i tam vpašuje minipříběh uvedený přiznáním „tuhle dívku jsme si vymysleli“.
Vedle povšechnosti, s níž buduje Bitvu na Moravském poli rakouský tvůrce cyklu Universum history Fritz Kalteis, se jeví daleko záživnější tuzemský snímek Až zařve lev král, v němž vedou dialog Přemysl II. Otakar a mnich Odorik. Také neví vše, ale mísí cestopis s vtipem a dobrodružstvím mysli.
