RECENZE: Každý má svou pravdu. Dejvičtí našli dnešek na staré italské pavlači

I ukřičená sicilská domácnost před sto lety může skvěle vypovídat i o dnešní době. Přesvědčí o tom nejnovější, několikrát odkládaná premiéra Dejvického divadla Každý má svou pravdu. Režisér Michal Vajdička italskou klasiku zrežíroval jako komedii, která dává prostor zdejším hercům v čele s Klárou Melíškovou, Veronikou Khek Kubařovou a Ivanem Trojanem.

Divák bude patrně v prvním momentě nejnovější premiéry Dejvického divadla překvapen. Zdejší ansámbl se totiž rozhodl zinscenovat hru Luigiho Pirandella Každý má svou pravdu. Ožije tak námět, který italský držitel Nobelovy ceny za literaturu sepsal v roce 1917 a který se u nás poprvé objevil o osm let později.

Více než sto let stará hra má však hodně co říci dnešní době, jak ukazuje inscenační tým v čele s režisérem Michalem Vajdičkou a dramaturgy Evou Sukovou a Danielem Majlingem.

Nejdříve se objeví kuchyně jedné jihoitalské domácnosti těsně po první světové válce. Cigaretový dým, výrazné kachlíky, oprýskaný lak na okenních rámech. Za jejich skly se na pavlači houpají punčocháče a když je někdo otevře, vevalí se dovnitř horká atmosféra ulice.

Lomoz a pokřikování sociálně nespokojených, tedy ideální podhoubí pro blížící se nástup diktátora Mussoliniho. Nic z toho ale ty uvnitř zjevně nezajímá. Za stolem nad křížovkou pokuřuje strýc Lamberto Laudisi v podání Jaroslava Plesla, se kterým se od prvních minut handrkují sestra Amalia (Klára Melíšková) a její dcera Dina (Veronika Khek Kubařová).

Obě herečky podávají své role v brilantně vtipné karikatuře typicky ukřičené italské rodiny. Celkový zmatek se příchodem váženého rady Agazziho (Martin Myšička) příliš nesníží, a naopak se díky dalším sousedům v závěsu (Lenka Krobotová, Hynek Čermák, Jana Holcová) ještě navýší.

Všechny trápí jedno ožehavé téma: proč si nový tajemník nastěhoval tchyni do jejich krásného domu a sám přitom s manželkou bydlí na konci města v mnohem nuznějších podmínkách? A proč ona stará matka chodí za dcerou takovou dálku jen proto, aby ji sotva zahlédla na balkoně?

Příjemné napětí

Pitoreskní sestava oblastních postaviček se rozhodla záhadě přijít na kloub a tak si postupně do bytu pozve jak tajemníka (Lukáš Příkazký) tak tchyni (Zdeňka Žádníková). Jak ovšem napovídá název novinky, každý z nich má svou pravdu.

RECENZE: Tyrana Richarda oděli v Dejvickém divadle do šípů, hadrů a peří

A klepů chtiví sousedé jsou následně ještě zmatenější než předtím. Dialogy a slovními přestřelkami nabitá hra, která zároveň vyžaduje velké množství postav, se pro zdejší, léty prověřený herecký soubor vysloveně hodí. Dejvičtí herci role podávají v jasně narýsovaných a lehce srozumitelných figurkách, aniž by celek sklouzl ke zbytečné parodii. I díky přetrvávajícímu tajemství a neustálým dohadům se navíc Vajdičkovi daří celý večer udržovat diváky v příjemném napětí.

Není třeba příliš rozepisovat, kam režisér inscenací stoleté hry míří. Nejistota, dohady, klevetění, překřikování. Kdo dokáže svůj fakty nepodložený názor podat nejpůsobivěji, získává na vážnosti. Kde je skutečná pravda, přitom není důležité.

Vrchol večera přichází s Ivanem Trojanem v úloze samotného prefekta. Vážená osoba se zde začne opíjet nejen pálenkou, ale i svou důležitostí. Po několika sklenkách je přitom jasné, že sám představený je stejný omezenec jako ostatní.

Každý má svou pravdu

80 %

Dejvické divadlo

premiéra 28. dubna 2022

režie: Michal Vajdička

hrají: Jaroslav Plesl, Klára Melíšková, Veronika Khek Kubařová, Martin Myšička, Hynek Čermák, Lenka Krobotová, Jana Holcová, Zdeňka Žádníková Volencová, Lukáš Příkazký, Ivan Trojan, Denis Šafařík, Antonie Formanová

Prefekt si sice udržuje majestát hlasu, slova se mu ale v drobných nuancích legračně pletou. Stejně jako slánka s mandarinkou, kterými jej domácí zmateně pohostili.

Jen dvě postavy se „dezinformačního“ reje neúčastní. Slepá paní Nenni (Eva Suková ml.) a sám strýc Lamberto. Pleslův hrdina totiž všechny teorie neustále ostřeluje a již rozhodnuté opět znejisťuje. Klíčovým tak může být jeho monolog k zrcadlu, když v jediný moment na jevišti vzácně osiří.

Pirandello své hře vetkl lakonické zasazení: „V jednom okresním městě. Dnes.“ A i když byli v Dejvickém divadle s dobou i místem meziválečné Itálie důslední, splnili zároveň i toto zadání dokonale.