Černá rusalka – 85 %
Pozoruhodný debut Martina Müllera se odehrává počátkem 90. let v Novohradských horách, v kraji, „odkud lidé buď prchají, nebo jsou vyháněni“. Kdysi, v první půli 19. století, tu v dnes dávno zaniklých sklárnách vznikalo neprůhledné černé sklo, nazývané hyalit. Prinpcip jeho výroby se ztratil, takže dnes má obrovskou cenu. Proto major sovětské armády Treťjak, šílený strachy z toho, že mu končí pohodlný život v Československu, odkoupí poklad, vzácnou sbírku hyalitu, aby ji někde v cizině výhodně zpeněžil a zajistil si další jednoduchou existenci. Alespoň v to věří.
Oprávněné obavy z budoucnosti má i druhý, stejně negativní hlavní „hrdina“ románu, poručík pohraniční stráže Šturc. 0běma pánům dost haraší ve věži, jak zjišťuje i mladý knihovník Tomáš, jeden z mála obyvatel rozpadající se vsi Černé domky. Černá barva jako by lehkým neprůhledným závojem halila děj této ponuré, napínavé, fascinující a především výtečně napsané knihy.
Jak mužské, tak ženské postavy jsou vylíčeny tak perfektně, že to vypadá, jako by se jim autor vloupal do hlavy. Dialogy jsou svižné, ale ještě je přebíjejí popisy toho podivného kraje. Vyciselovanými větami a nápaditými metaforami zdobí Müller text, do nějž postupně upouští střípky odhalovaného tajemství.
Lze-li autorovi něco vytknout, tak přílišnou akčnost finále. Ale to je v celkovém kontextu kvality Černé rusalky jen detail.
Hájovna – 65 %
Odcházením Sovětů Müllerův román začíná, dojemná kniha Karly Kubíkové končí. Pokud něco mladičká Linda, v roce 1985 žijící s manželem a čerstvě narozenou dcerou v hájovně, bohužel umístěné ve vojenském újezdu obsazeném sovětskými vojáky, svému muži vyčítá, pak to, že s okupanty obchoduje. Ona se jich strašně bojí. A jeden z Vojtěchových kšeftů stojí i za Lindinou tragédií: jedné noci se na ni kdosi dobývá, ona vystřelí v obavě, že to je někdo z Rusů, a zraní Vojtěchova kamaráda, který ztropil nejapný žert. Výsledek? Pět let kriminálu. Jediné štěstí, že se tam Linda potká s farářkou Erikou.
Když je konečně propuštěna, vrací se do hájovny k muži a Aničce, která ve svých pěti letech maminku nezná a se kterou se snaží navázat kontakt. Jenže je tu Hanka, Lindina nejlepší přítelkyně, která však zaujala její místo v hájovně i ve Vojtěchově a Aniččině srdci. Ale Linda již není naivní mládě, vězení ji zocelilo, takže se rozhodne o dcerčinu lásku bojovat, Sice z jejího života mizí obávaní okupanti, ale to jí Aničku nevrátí…
Lineárně vyprávěný příběh o tom, co může způsobit hloupý vtip, a zejména o síle mateřské lásky je sice psán trochu plochým jazykem, ale určitě si čtenáře – a hlavně čtenářky – zaslouží.
