Tady už ho nehraje Franco Nero, nýbrž Terence Hill. Navíc se náladou posouvá od baladické pochmurnosti osamělého mstitele ke komediální nadsázce. Není zdaleka jediný.
Ve své době vznikly desítky odvozenin pistolníkových dobrodružství, některé filmy si dokonce dávaly slovo Django do názvu jenom proto, aby tak ohlašovaly svou příslušnost k žánru spaghetti westernů, aniž by v nich sám Django vůbec vystupoval.
A příběh Ať žije Django! se po úspěchu jiných veseloher z Divokého západu, v nichž Hill vystupoval spolu s Budem Spencerem, dokonce dočkal v Německu 70. let předabované, zkrácené a obsahově upravené verze, uváděné přímo jako komedie – ostatně Django v ní už nosí jiné jméno.
 |
Asi nejslavnější variaci poslední doby natočil režisér Quentin Tarantino pod názvem Nespoutaný Django, kde se v čestné úloze mihl i sám Nero, jenž svou kultovní roli obnovil teprve roku 1987 v oficiálním pokračování nazvaném Django se vrací. Popravdě dost neslavně.
