Všichni věrní téhle zemi a svému přesvědčení. Století, po které bolševici ovlivňovali přímo či z pozadí zdejší politiku, je snad u konce. Co jsou zač, ukázali hlavně v 50. letech, kdy si po 25. únoru 1948 nikdo nemohl být jist životem.
„Ani kobyla nevydrží to, co mukl,“ říkal někdejší politický vězeň Zdeněk Zelený, když mi před lety v šestihodinovém rozhovoru líčil svůj neuvěřitelný příběh. V osmnácti ho komunisti zavřeli jen proto, že jako skaut vedl oddíl neslyšících dětí. Vůbec to nechápal, chtěl jen sloužit dobré věci. Mládí strávil v osmnácti lágrech, přitom ještě jako kluk uprchl před nacisty až na Balkán. Jenže odvážné skauty komunisti nenáviděli. Vychovávali přece mládež v protistátním duchu. A tak mu horníci sedící v porotě dali doživotí. Měl štěstí. Přežil a propustili ho po deseti letech strávených v neuvěřitelných podmínkách.
