RECENZE: Že se fotíme s Babišem? To je legrace, tvrdí Prvovoliči

Dokumentaristka Markéta Válková-Ekrtová sledovala půl roku několik studentů středních škol a učilišť, aby vytvořila portrét generace, jež zažije svou volební premiéru. Výsledek pod názvem Prvovoliči 2021 uvede v úterý ČT 2.

Z natáčení dokumentu Prvovoliči 2021 | foto: ČT

Paradoxně je dokument zajímavější tam, kde se netýká přímo politiky, nýbrž chování a uvažování osmnáctiletých, počínaje uhihňanými dívkami vzkazujícími „jsme ožralé“ a konče názorovou polemikou dobrovolníka s vrstevníkem, jenž ostentativně na své okolí kašle.

Ve dvou motivech se však většina zpovídaných potkává: jednak dospělost několikrát svorně charakterizují jako schopnost postarat se sami o sebe, jednak často zazní „chci někam odjet“, aniž by plány ve vysněné cizině měly jasný obrys.

Pokud jde o volby, postřehy teenagerů se příliš neliší od rozpačitého tápání ostatních pokolení. Dají se shrnout větou ze školní debaty: „První koalice je divná, druhá ještě divnější, nemám koho volit.“

Jeden student přiznává, že „s tátou se občas koukám na zprávy“, jinak sleduje Twitter, kde „tři tweety pana Ovčáčka mě dovedou okamžitě vytočit, ale to mě baví“.

Vůbec v politice nacházejí zvláštní způsob zábavy: tak třeba se fotí společně s Andrejem Babišem, aniž by ho podporovali, protože „to je přece legrace“. Nebo s nadhledem rozebírají text hymny SPD – „Co tím Petr Kolář myslel?“, i když jejich vlastní parodie vysmívané písně pak není o moc nápaditější.

Vedle studentské recese stojí prozaičtější pohled absolventů učilišť, kteří už řeší, jestli s nástupem do zaměstnání budou muset z výplaty přispívat rodičům. Ale i mezi nimi panují rozdíly. 

Jeden začal pracovat již za lockdownu a řemeslo ho baví, druhý svou budoucnost nespojuje s výučním listem, chce jít k bezpečnostní agentuře a nejšťastnější je prý „v přítomnosti slavných“. O politice se přou bratr s bratrem i chlapec s dívkou: „Jestli budeš volit Babiše, jsi blbá, ale je to tvoje věc.“

Středoškoláci zase s pedagogem rozebírají alternativní volební systémy a v diskusi padne názor, že „pokud se ani s jednou stranou úplně neshoduji, ale musím si z nich přesto vybrat, bylo by možná lepší, kdyby existovaly jen dvě“.

Odlišné sociální prostředí hrdinů mapuje film nevtíravě v druhém plánu, třeba oslavou osmnáctin ve vile se zahradou a bazénem, jenže nenucenost končí ve chvíli, kdy kamera protagonisty pošle na předvolební mítinky. 

Sami prvovoliči nad propagačními letáky konstatují, že „knihu má Babiš i Fiala a všichni mají v programu životní prostředí“, takže předvídatelnost jejich hovorů s kandidáty jednotlivých stran lehce rozčeří jedině domnělý provokatér v županu na akci SPD.

Zkrátka bez úzké vazby ke konkrétním volbám by vzorek postojů jedné generace mohl vydat barvitější svědectví. Navíc chybí přímá konfrontace s rodiči – až na kouzelnou výjimku, kdy matka tvrdí, že „babička je konzerva, bude určitě zase volit ODS“, kdežto syn jí oponuje, že „mně babička řekla, že tentokrát volí Piráty“.

Prvovoliči 2021

50 %

Režie Markéta Válková-Ekrtová

Škoda, že dotyčná babička v dokumentu osobně nevystupuje; mohla mu alespoň obstarat citelně scházející pointu.