RECENZE: Nechte mluvit děti, Oscary se dostaví, vzkazuje C’mon C’mon

Snímek Mikea Millse nazvaný C’mon C’mon patří do rodiny takzvaných malých velkých filmů, navenek nenápadných komorních příběhů, které disponují tichou vnitřní silou a skvělými herci.

Nevšední dvougenerační road movie odstartuje jeden telefonát. Osamělý rozhlasový novinář pohybující se od hotelu k hotelu, kterého hraje neskutečně zkázněný Joaquin Phoenix, má přijet za sestrou, jež mu potřebuje na pár dní svěřit svého malého syna. „Je v pohodě,“ ujišťuje bratra.

A protože muž pracuje na reportáži, pro niž natáčí názory dětí na jejich budoucnost, bere chlapce s sebou. Napohled běžný výlet, než si maminka něco zařídí – Byl jsi už někdy v New Yorku? Že nebyl?

Ale právě z nejobyčejnějších věcí buduje režisér a scenárista v jedné osobě neobyčejný cestopis, v němž stejnou měrou odzbrojuje černobílá nálada velkoměst jako malý rozumbrada v pyžámku. 

Jeho představitel Woody Norman se podle hollywoodských prognóz může stát dalším z nositelů zvláštního „dětského“ Oscara a k adeptům na hereckou cenu se řadí i Phoenix, který po rolích vyšinutých jedinců zvládl stejně bravurně civilní výraz s lehkým stínem únavy v očích.

Výchozí místo klidného, něžného, spíše konverzačního než situačního putování zosobňuje Los Angeles, kde strýcův zprvu nadšený pomocník běhá důležitě po pláži s mikrofonem a okouzlený New Yorkem se zdá být zpočátku k neutahání – na rozdíl od strýčka. 

S každým dalším místem přináší snímek s nádechem dokumentu změnu nálad, kdy noční záběry připomínají uklidňující tapetu na monitoru počítače, a také promyšlené hudební složky, vedoucí od Mozarta po blues; však si zahraje i New Orleans.

Dokumentární dojem posilují rovněž autentické zpovědi teenagerů – protože jsme v Americe, hlavně přistěhovalců, které vyzařují pozitivní a univerzální naději světa. Nakonec svou nahrávku připojí i synovec.

Nicméně podstata se odehrává ve vývoji vztahu mezi ústřední dvojicí. Třebaže Mills do děje zapojuje citace z knih, jimiž strýc listuje, a útržky z rodinné minulosti včetně péče sourozenců o maminku nebo role chlapcova tatínka, v principu sděluje C’mon C’mon základní, pozapomenuté věci. 

Jak dítě dovede oživit vyhaslost dospělých, jak umí klást otázky, na něž se těžko odpovídá, jak dokáže ocenit důvěrnou blízkost bláznivých her beze slov, rituál koupání, povídání před spaním. Ale hlavně jistotu bezpečí beze změn.

C'mon C'mon

70 %

USA, 2021, 109 min

Režie: Mike Mills

Scénář: Mike Mills

Hrají: Joaquin Phoenix, Gaby Hoffmann, Woody Norman, Scoot McNairy, Jaboukie Young-White, Kenneth Kynt Bryan, Elaine Kagan, Mary Passeri, Brandon Rush, Callan Farris

Streamovací služby: HBO Max (CZ zvuk, titulky)

Kinobox: 72 %

IMDb: 7.4

Chlapec má sice okamžiky, kdy se raduje jako každý jeho vrstevník, který zrovna nemusí do školy, ale do jeho chování se postupně vkrádá smutek, stesk, vzdor. Třeba v kouzelné scéně, ve které si cestou na letiště vymyslí, že musí jít nutně na záchod, kde se pak zabarikáduje a donutí strýce ke změně plánů.

V neposlední řadě přichází ke slovu strach – ale bojí se jeden o druhého navzájem, stejně jako se obapolně obohacují. V nádherném finále si pak předají očistný způsob protestu proti ustálené lži „jsem v pohodě“.

Film C’mon C’mon nijak nedrásá, byť ani nepřekvapuje. Vyžaduje jedině soustředěnou vnímavost, jíž budou schopni spíše diváci s rodičovskou zkušeností. Ale také všem ostatním vzkazuje, ať nechají děti mluvit: pro jejich i vlastní dobro.