Pojďme těm, kdo vaši knihu ani příspěvky na facebooku nikdy nečetli, nastínit, jaký je život s filmovým kritikem.
Přirovnala bych ho k manželství mé sestřenice, která má kamioňáka. Kritik je taky často na cestách. Odjíždí na týden i na déle do zahraničí, během práce nemůže komunikovat a denně je schopen zhlédnout až pět filmů, což zamezuje jakémukoli kontaktu i po telefonu. Už jsem se proto naučila být soběstačná a na nic se ho během této doby neptat.
Ale dá se na to zvyknout, protože jeho pracovní rok má jasné termíny. Začíná to Berlinale, pokračuje Fabiofestem, festivalem v Cannes, Karlovými Vary… Akorát to mám možná proti své sestřenici trochu složitější, protože když kritik odjíždí, potřebuje s sebou hodně košil, ale vrací se s hromadou zašpiněného společenského oblečení. Navíc je těžké přistoupit na to, že jeho prací je chodit do kina.
Manžel pochází z bezpečného prostředí žižkovského sídliště. Když se jednou snažil být užitečný, dopadlo to tak, že se popálil.