RECENZE: Dějiny lidské sexuality se točí kolem penisů, dokazuje Sexkomiks 2

Komiks už dávno zvládne jakékoli téma, takže proč ne dějiny sexuality. S nápadem přišla dvojka francouzských autorů: Philippe Brenot napsal scénář, Laetitia Corynová to celé nakreslila. Začali tam, kde to dobře znají, tedy v Evropě.

Z knihy Sexkomiks 2: Intimní historie Afriky a Orientu | foto: Paseka

V prvním díle, který vyšel česky před čtyřmi lety, probrali zdejší mravy od pravěku po blízkou budoucnost. Druhý díl vydali v Pasece právě teď a sleduje „intimní historii Afriky a Orientu“.

V pěti kapitolách: Indie, arabský svět, Afrika, Čína a Japonsko. Nejdřív kresba: Corynová jede v lince frankofonní komiksové klasiky. Tedy řemeslná zručnost ve službách jasné vizuální atraktivity. Ne náhodu tady v jednom okénku padne zmínka o Tintinových dobrodružstvích.

Taky v Sexkomiksu vítězí lehce naivní, pobavená stylizace, která míchá dramatickou akci a úlevný humor. Dobře to ladí s Brenotovým scénářem: jedna vrstva textu sleduje místa, osoby, události, zatímco ta druhá je v anekdotické zkratce aktuálně komentuje.

Tedy vážné plus nevážné. Někdy je ta anekdota brutální. Třeba ve scéně s jistým muslimským bratrem, opojeným vlastním dějinným významem, který sděluje malé holce, co ji právě pojal za manželku: „Vůbec se neboj, holčičko moje. Až budeš obřezaná, už nic neucítíš.“

Autorská dvojka je kritická po celý čas komiksu. Ale ne prvoplánově. Postupuje s vývojovou logikou: shromáždí informace, rozvine souvislosti, nastolí problém a zaujme stanovisko. Vychází z toho dvojí obecné zjištění. Zaprvé: dějiny lidské sexuality se vždy točily kolem penisů, notabene penisů, jejichž majitelé byli ekonomicky a mocensky pevně v sedle.

A zadruhé: sexuální potýkání muže a ženy odjakživa trpělo kvůli nejrůznějším náboženským bludům a pověrám, ať pod značkou křesťanství, islámu nebo taoismu. Žena měla po celý čas vlastně peklo dvojí: na zemi i na nebi. Výjimek z pravidla bylo málo. Třeba v tantře, která bere ženskou bytost jako „cestu k pravdě“. Nebo ve starodávné Číně, kde byla žena považována za „bytost muži nadřazenou“. Anebo v Japonsku, které cenilo ženské pohlaví jako „zdroj elixíru nesmrtelnosti“.

Sexkomiks 2: Intimní historie Afriky a Orientu

80 %

Philippe Brenot, Laetitia Coryn

přeložila Michala Marková

Paseka, 2021, 136 stran

Jenže toho pohrdání se našlo vždy víc: počínaje mrzačením ženského pohlaví a konče představou, že na každého správného muslima čeká v ráji stovka žen.

Mužskému světu se něco hrubě nepovedlo: nejdřív si sestrojil Boha a nechal si od něj škrtnout vlastní sexualitu – načež se ukázalo, že spoutaná sexualita plodí jen frustrace. A ty je třeba někde vybít. Ideálně na ženském objektu.

Sexkomiks je vlastně tragikomedie. Tehdy tragédie, dneska komedie. A zabírá přirozeně víc než jenom sexualitu, reflektuje taky politiku, společnost, kulturu, jazyk. Poetickou řeč lásky pěstovanou v Číně stejně jako Pohádky tisíce a jedné noci. Je to mix encyklopedie a pobídky ke kritickému myšlení. Připomínka dějin, které je třeba poznat, aby se nemusely kompletně opakovat.