Klusák ke „svému“ Karlu Gottovi přistupuje po svém. Podle něj zpěvákův příběh nelze oddělit od dějin zdejší společnosti a politiky. V šedesátých letech se mladý zpěvák stal jednou z tváří kulturního uvolnění, zatímco v těch sedmdesátých souzněl s obdobím cenzury a ztráty historické paměti.
„O tom, že tu knihu napíšu, jsem se rozhodl ve dnech jeho pohřbu v katedrále svatého Víta. Karel Gott je vynikající postava pro vyprávění. Po řadu desetiletí byl každodenně přítomný v české a slovenské společnosti, zároveň byl zcela výjimečný – nejpopulárnější domácí hvězda. Je poměrně běžné, že o hudebnících vznikají nezávislé portréty a popkulturní studie. Gott se tomu bránil tak vehementně, že tím připoutal mou pozornost,“ říká Klusák.
Nezávislý portrét Karla Gotta tento příběh vypráví s důrazem na ověřená, nová a málo známá fakta. Kniha proniká za léta šířené mýty a zaplňuje bílá místa v událostech kolem Las Vegas, „cvičné emigrace“ a Anticharty. Také líčí vývoj tuzemského showbyznysu i společnosti.
„Když jsem začal pracovat, viděl jsem, že sám zpěvák si občas protiřečí a o jedné situaci mluví třeba třikrát jinak. Že leccos zamlčoval a překrucoval. Chtěl jsem, aby moje kniha byla věrohodná, opírala se o zdroje. Ponořil jsem se tedy do pramenů a svědectví.
A zjistil jsem, že k odhalení je toho víc, než jsem si zprvu myslel. Nikdy jsem nechtěl napsat něco ‚šokujícího‘, mnohem spíš jsem se jen držel normálních, standardních metod. Paradoxně právě ony ukazují, že Gottovy příběhy se často vyprávěly ve snivém oparu, daleko od normálnosti, jak je ostatně u takových legend vlastně běžné,“ vysvětluje publicista.
