Slavíka vyhrál Ztracený, uspěla Farna i kapela Mirai. Řezník si vyřídil účty |
Že televizních diváků bude daleko víc než 216 tisíc hlasujících, zaručovala už předem moderátorská dvojice Aleš Háma a Ondřej Sokol. Spojila model Oscarů - uvítací prolog, skeč v hledišti - s pohotovou souhrou jako v reakci na celodenní zkrášlování ženy celým týmem „archeologů a restaurátorů“.
Milá dávka nekorektnosti vůbec mířila hlavně proti módním nařčením ze sexismu, jimž se duo bránilo jednak oslovením přítomných dam „vy cuchty“, jednak právním rozborem případné lichotky, podle kterého „rozhodně nejde o oficiální stanovisko TV Nova s.r.o.“
 |
Samosebou se Sokol s Hámou nemohli vyhnout všudypřítomným respirátorům, takže když lidem v sále poděkovali, že dodržují nařízení, dovolili si žert - prý při nedostatku silikonu a botoxu nakonec „buďte rádi, že některé celebrity nejsou pod rouškou vidět“.
Jenže k smíchu už nebyl pohled do sálu, kde roušky neměli všichni, a v ostrůvku rebelů byl i Karel Janeček, „hrdý partner“ ankety, jak stálo ve sponzorském spotu namířeném proti pandemickým omezením, jímž se sám prezentoval. O jeho plamenném projevu ve finále raději nemluvě; jak vystihl internetový lid, Janeček si nekoupil Slavíka, nýbrž tribunu.
Navíc obrazovka neviděla marný boj, který se podle očitých svědků odehrával přímo v sále: pořadatelé procházeli řadami, žádali o nápravu, hříšníci si respirátor na chvilku nasadili a vzápětí jej zase odložili. Statečný vzdor? Spíše výsměch rádoby vyvolených.
Kamery ovšem zachytily jen to, co k podobné show patří. Výpravu, róby, slzy, opakované stesky, jaká je divná doba a jak dlouho jsme se neviděli, hudební čísla, jež diktovala dramaturgie spíše většinová než rafinovaná, a publikum, které nezvedl ze židlí ani rozverný „cigánský čardáš“.
Jako každá televize si i Nova přihřála polívčičku v osobách předávajících, od zprávařské dvojice Koranteng-Borhyová přes Přemka Forejta z kuchařské show po Dagmar Havlovou, která se objeví v seriálu pro Voyo, ale už patří k folklóru podobně jako nastavování času.
Prostě standardní udílení cen s hromadou nostalgie a příjemnými průvodci, kde i ojedinělá provokace rapera Řezníka vyzněla dětinsky, dalo by se smířlivě shrnout. Kdyby nebylo té rouškové lapálie, která znovu otevřela pochyby, zda se za takových okolností mají podobné akce vůbec konat.
