Jaký je to pocit držet v rukou knihu o svém životě?
Velice zajímavý a zvláštní. Jsem rád a moc děkuji celému tvůrčímu týmu, což bylo několik lidí, že tuto knížku dali dohromady. Myslím si, že je zajímavá i tím, že se tam objevuje řada fotografií z televize, Divadla Na Zábradlí, rozhlasu i filmu, které dosud nebyly nikdy uveřejněny. Je tam i zajímavé povídání, i o mém tatínkovi, také jsou tam dopisy z kriminálu, které psal, když mě vychovával. Mám pocit, že by to mohlo být dobré čtení a ne jen taková informativní záležitost.
Uvidíme také celý dokument, který mapuje váš život a jmenuje se stejně jako kniha Deset klobouků Jana Přeučila. Proč ten název?
Protože každý klobouk je jedna kapitola. Moje dětství, moje studium, Divadlo Na Zábradlí, moje milovaná Evinka, moji rodiče, Štěpánka Haničincová…
Na křtu vaší knihy se objevil i vzácný host, pan Gustav Oplustil. Jaký vztah vás s ním pojí? Provázel vás i on kariérou?
Samozřejmě. S Gustavem se velice dobře známe, jsme přátelé. Bydlíme léta v pražské Mánesově ulici naproti sobě. Já svůj klobouk před ním smekám, protože je to jedna z velkých osobností, která ví všechno o vzniku televize.
Co byste ve svém životě zhodnotil jako největší výzvu?
To je na další klobouk! (smích)
Jan Přeučil a Štěpánka Haničincová ve snímku Pohádky z tisíce a jedné noci (1971)
Jak vzpomínáte na své porevoluční dabování? Já narozený na začátku devadesátých let vás mám v paměti od dětství díky několika animovaným seriálům jako například Tom a Jerry Kids nebo Kapitán Planeta…
Na dabingovou éru velice rád vzpomínám. Myslím si, že český dabing patřil k nejlepším dabingům v Evropě, ne-li ve světě. Vždycky se předtím zkoušelo, připravovalo, u filmu jsme byli vždycky jakási rodina a ono je to z toho dodneška cítit. Profesionalita po všech stránkách.
Eva Hrušková hubla spolu s manželem. Prozradila, jak shodila osm kilo |
Vyzkoušel jste si i role v hollywoodských filmech. Jaká je práce v takové produkci, která je nesrovnatelně větší než ta česká?
Já jsem měl štěstí už v minulém režimu, že tu hodně točily zahraniční produkce. Letos taky, ale tenkrát opravdu velice moc, protože to pro ně bylo velmi výhodné. Jednak atrakcí těch exteriérů i interiérů a zvláště také oceňovali velikou profesionalitu nejrůznějších složek. Kameramani, osvětlovači, maskéři, garderobiéři, z těch byli úplně nadšeni. Měl jsem to ohromné štěstí, že oni vždycky chtěli do menších rolí určité herecké osobnosti. Já vzhledem ke svému typu jsem byl dost obsazován. Byla to pro mě velká zkušenost. To, že jsem točil i s oscarovými režiséry, je pro mě velká čest.
Je podle vás receptem na dlouhověkost nepolevovat, pracovat a zajímat se o nové věci?
Důležitý je pohyb, uvědomovat si krásu života a řídit se takovou myšlenkou, kterou s Evinkou máme. Umění života spočívá v tom, uvědomovat si krásu všedního dne.
1. června 2019 |
