Režisér Jan Frič tak na první scénu vrací Maxima Gorkého, minulým režimem zprofanovaný dramatik u nás dostává v posledních letech novou šanci. Jeho hry totiž uvedlo Divadlo na Vinohradech i HaDivadlo. Frič ostatně režíruje původní verzi hry o podnikatelce, kterou sám autor později na – údajně – Stalinovo přání zcela předělal.
„Vassa stojí na okraji zlomu. Funguje. Titánskou silou táhne svět, který končí,“ naznačuje k novince sám Frič. „První Vassa Železnovová klade velikou otázku, co všechno jsme ochotni obětovat úspěšné kariéře, ale zároveň v sobě nemá obžalobu a jednoznačné řešení verze druhé,“ srovnává varianty hry dramaturgyně Marta Ljubková.
 |
Vassa Železnovová se na české scéně objevila naposledy v polovině 80. let. Tehdy to taktéž bylo v Národním divadle, jednalo se o první režii Miroslava Krobota. K divákům se tehdy logicky dostala druhá verze. Derniéru měla na jaře 1989.
„Je to první věc po covidu, kterou jsem dělala od začátku. Jsem ráda, že jsem nebyla ničím a nikým ovlivněna a že jsem poslouchala našeho režiséra. Připadá mi to jako velice moderní pojetí,“ popisuje Zuzana Stivínová aktuální nastudování.
V novince se dále objeví Veronika Lazorčáková, Jana Pidrmanová, Pavla Beretová či třeba Petr Vančura se Šimonem Krupou. Právě oba zmínění herci si zahrají zpovykané syny ústřední hrdinky. „Moje role se jmenuje Pavel. Taky neví, co se sebou. Popsat blíže roli, se kterou toliko souzním, je jako snažit se přiblížit smysl našeho bytí. Pavel není matematický vzoreček – je to člověk v situaci, takže něco jako vesmír sám, Schrödingerova kočka a jeleni v říji,“ popisuje Vančura trochu krypticky svou roli.
„Až umřu, sám se chci Gorkého zeptat, co nám chtěl dát. Našimi současnými ústy prolezou staré věty a ušiskama diváků se vlezou až do mozku a možná si tam udělají hnízdo. To skrze Jana Friče a Martu Ljubkovou Gorkij promlouvá – a je to tak skvělý. Tak je to arci správný, tak mě to baví,“ vzkazuje dále herec k chystané premiéře.
Šimon Krupa hraje Semjona. „Semjon je syn. Nepovedený syn. Syn touha. Syn marnost. Syn samota. Syn nenaplnění. Béčkový syn. Syn nedospělec. Zbytečný syn. To mu připomínají.“
„Dle mého názoru inscenace nabízí dobrou příležitost zamyslet se nad tím, že vzdálenost mezi lidmi je čím dál větší a není naděje na záchranu. Nebo lépe: Pokud chceme zachránit svět, běžme domů a milujme svou rodinu. Nejde o ten divadelní text, slovo od slova. Jde o celkové vyznění a o bod ve společnosti na který Gorkij namířil reflektor a Jan Frič tomu bodu přidal porty a kytovce,“ přemýšlí Krupa.
Vassa Železnovová má ve Stavovském divadle premiéry ve středu a ve čtvrtek. První repríza je v plánu na 5. listopadu.
