RECENZE: Kdo píše verše, má nějaký problém. Ať mluví Jiří Gruša

Oč více Gruši, tím líp; oč méně Kundery, tím hůř. Po distribučním filmu o Milanu Kunderovi dokládá i dokument Jiří Gruša, neklidný Evropan, jejž k desátému výročí úmrtí literáta a diplomata uvede v úterý ČT2, jakým darem je portrét, kde hovoří aktér sám.

Z dokumentu Jiří Gruša, neklidný Evropan | foto: ČT

Natož má-li takový dar vtipu jako Gruša, který popíše seznámení svých rodičů v hospodě, babiččin sen o vnukově kněžské dráze, díky němuž si v divadle salesiánů zahrál trpaslíka ve Sněhurce, okamžik, kdy při pohledu na krásnou dívku věděl, že „knězem nebudu“, či svůj sportovní vzhled, jímž se lišil od představy o básnících. 

Ostatně „psát poezii znamená, že máš nějaký problém“, podotkne tu také. A své „hluboké opovržení k marxismu“, jež získal za studií filozofie, trefně odůvodňuje: „Já to na rozdíl od jiných totiž četl!“

Potíž tradičně přichází s odstředivostí, kdy nastupují jiní, aby vedle rozboru Grušova díla poskytli náhled do dějin disentu, respektive samizdatu. Což už zmapovaly jiné tituly.

Jiří Gruša, neklidný Evropan

60 %

Režie Markéta Tomanová, účinkují Jiří Gruša, Pavel Kohout, Alexandr Vondra

Navíc je to škoda, neboť na rozdíl od Kundery měli tvůrci v případě Gruši dostatek poměrně nedávného autentického materiálu. Včetně jeho obav po listopadu 1989, „abychom nebyli naivní“.

Hlavně však Gruša, jenž se opakovaně přizná k jisté dávce ješitnosti, sám sebe shazuje – a to je ozdoba každého medailonku.