RECENZE: „Covidový“ projekt Uniqat vynalézavě kultivuje český pop

Za projektem Uniqat stojí dva zkušení muzikanti, Vladimír Mikláš a Jakub Šindler. Společně hrají v kapele Bert & Friends, která produkuje pop, ovšem nahlíží na něj s notnou dávkou osobitého humoru.

Projekt Uniqat | foto: Nephro Studio

I album Silence, kterým Uniqat debutují, se pohybuje v popovém ranku. A opět to není spotřební hudba, která si křiklavě zjednává pozornost. Úvodní Silence je křehká, snivá písnička s důmyslně propletenou melodickou linkou a éterickou atmosférou. 

Zadumanou a introvertní náladu má i následující Definitions, která by se s trochou fantazie dala označit jako taneční. Ale žádná klubová euforie, znovu jde spíš o rozjímavou skladbu, jejíž vyznění vzdáleně připomene kapely a umělce z okruhu slavného britského vydavatelství 4AD. Spíše než o stylovou spřízněnost jde o ideové napojení, touhu po jedinečném výrazu.

Z této desky budou mít největší potěšení ti, kteří rádi zkoumají, jak by se dal pop ozvláštnit prvky z jiných žánrů, aniž ztratí přitažlivost, sdělnost a melodickou atraktivitu. Přesně tohle totiž zajímá i Uniqat.

Zaujme už třeba skutečnost, že jednu z hlavních rolí na desce hraje cimbál, ovšem zefektovaný tak, jak jej v tomto kontextu snad ještě nikdo nepoužil. Podobných nečekaných postupů a řešení je na Silence mnoho a je neskonalá potěcha a radost je při každém dalším poslechu objevovat.

Je nesmírně obohacující poslouchat práci skvělých muzikantů, kteří dokážou „tradiční“ formát popové skladby naplnit až k prasknutí, letmo zabrousit do jazzových a dalších vod, pohrávat si s ním a přitom nesklouznout k nestravitelné exhibici. Silence je nesmírně otevřená, svobodná deska, dýchající životem, vystavěná vyloženě koncepčně, aniž o to Uniqat usilovali. Sklouzlo jim to z prstů a hrdel tak nějak přirozeně, což je další pozitivum.

Silence

80 %

Uniqat

Sluší se ještě zmínit, že Uniqat je vlastně covidovým dítkem. V době, kdy nebylo možné koncertovat, zapracovali Mikláš a Šindler na tomto projektu a výsledek prý překvapil je samotné. Dobrou zprávou je, že by nemělo jít o jednorázovou záležitost, počítá se s „pokračováním“. Je to jenom dobře, protože ve způsobu, jakým Uniqat přistupují k hudbě, dřímá značný potenciál. Kapel, které se snaží kultivovat pop, zvláště v českém rybníčku, není a nebude nikdy dost.