Otevírající Mirai předvedli barevné konfetové vystoupení, které gradovalo jejich největším hitem Když nemůžeš, tak přidej. Podobně roztančený byl i set následující kapely Jelen s hostující zpěvačkou Kateřinou Marií Tichou, rovněž zakončený hitem Magdaléna.
S Michalem Hrůzou a jeho doprovodnou Kapelou Hrůzy nastalo částečné zklidnění a zcivilnění. Tedy alespoň na pódiu, protože pod pódiem to už dvě dámy nevydržely a ač byl koncert na sezení, pustily se do tance. Hrůza to glosoval uznale a za odměnu jim věnoval hit 1+1, který složil pro svou bývalou kapelu.
Sáhl také do repertoáru Anety Langerové, když zahrál písničku Voda živá, kterou pro ni před lety napsal. Poté moderátorské duo Petr Vondráček a Vlasta Korec, které vyplňovalo pauzy mezi jednotlivými bloky občas vtípky vskutku nehledanými, uvedlo písničkáře Ondřeje Ládka alias Xindla X.
„Ahoj kamarádi,“ pozdravil bodře písničkář se stetsonem na hlavě, čímž jako kdyby chtěl připomenout, že svého času bodoval na Portě s písní Dysgrafik. Dnes už to dávno není pornofolkař s kytarou, záda mu jistí sehraná kapela, ovšem v jeho zpěvu je stále cosi z trampské romantiky táborových ohňů.
Veteráni Olympic svůj set odpálili písní Kaťata z tolikrát proprané aktuální desky. „Ona se sem vlastně moc nehodí, takže teď už budeme hodní a zahrajeme svoje staré hity,“ řekl jaksi omluvně Petr Janda a spustil stařičkou Snad jsem to zavinil já. Následovaly jistoty jako Okno mé lásky, Otázky, Želva nebo Jako za mlada. Publikum občas kapelu ani nepotřebovalo, odzpívalo je spolehlivě samo, jen s doprovodem bicích.
O tom, že Petr Janda perfektně zvládá svůj nástroj, není třeba se znovu rozepisovat. Ale člověk musel chtě nechtě znovu ocenit, jak skvělý hráč je Milan Broum, jehož hra je nechutnější laskomina pro baskytarové gourmety.
Co říci k vystoupení Marie Rottrové? S ní přišla na pódium elegance a noblesa. I ona vybírala ze svých nejoblíbenějších písniček: Štěstí, Řeka lásky, Ten vůz už jel a podobně. Pěvecky bez zaváhání, instrumentálně rovněž tak. Zatímco Olympic své starší kousky přibrušoval, doprovodné těleso Marie Rottrové vsadilo na decentní, přesto však propracovaná aranžmá, která zněla přirozeně, tudíž zcela nadčasově.
Večer zakončili Chinaski, kteří letos květnu společně s Pavlem Šporclem na pražském Výstavišti ukončili několika měsíční koncertní půst a odehráli koncert se vším všudy, nikoliv stream. Z očí, gest a slov všech vystupujících bylo zřetelně patrné, že si přejí, aby se podobné „náhražkové“ akce hodně dlouho nepořádaly.
